Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třináctá
Boj na moři

Než Vlaštovka proplula Zlatou branou San Franciska, byli všichni námořníci plně zaměstnáni. Ale když vyjeli na širé moře a plachty byly rozvěšeny do poslední čtvereční stopy, mohli se ti, kdo právě nebyli zaměstnáni hlídkou, věnovat zábavě.

Poručíci Parker i Jenner přistoupili ke kormidlu, kde vedle Forstera stál Petr Polter, který vzdal oběma důstojníkům předepsaným způsobem poctu a představil se:

"Kdysi plachetní mistr na lodi Nelson Jejího Veličenstva královny anglické. Potom kormidelník na lodi Vlaštovka Spojených států severoamerických."

"A teď čestný kormidelník na téže lodi," dodal s úsměvem poručík Parker.

"Kapitáne!" zvolal radostně Polter a chtěl spustit sáhodlouhou řeč, plnou díků, avšak velitel ho přerušil otázkou:

"Co myslíte, kam asi zamířil Horrible?"

Petr Polter byl příliš starým námořníkem, aby uhodl, že poručík u něho nehledá rady, nýbrž že mu položil otázku proto, aby ho trochu zkoušel. Dobrý kormidelník octl se ovšem ve svém živlu a odpověděl ochotně a stručně, jak se sluší vůči veliteli:

"Má nedostatek zásob a míří tedy do Akapulka!"

"Dostaneme ho, než tam dorazí?"

"Ano. Máme příznivý vítr a plujeme větší rychlostí než on."

"Chcete pomoci Forsterovi u kormidla?"

"Milerád!"

"Dobrá. Sledujte mapu a kompas, jedeme přímo!"

Chtěl odejít, když ho Polter překvapil otázkou:

"Do Akapulka nebo Guayagully, pane?"

"Proč Guayagulla?"

"Abychom ho předhonili a vzali pak zpředu. Bude s ním lehčí práce, poněvadž čeká nepřítele zezadu."

"To není špatný nápad. Měl bych chuť udělat po vašem, i když se vydáváme v nebezpečí, že nám od Akapulka uklouzne k Sendvičským ostrovům."

"Mohli bychom tedy křižovat mezi jižním a západním směrem.

Tam nám určitě vběhne do rukou!"

"Dobrá, Forstře, přehoďte o dvě čárky vlevo. Dám napnout všechny plachty. Podle instrukce se mám vrátit co nejdřív do New Yorku. Musíme si tedy s Horriblem pospíšit."

Řekl to tak klidně, jako by cesta od mysu Hornova do New Yorku a dopadení pirátů byly každodenní událostí. Pak se poručík odebral ke skupině zálesáků, s nimiž delší čas hovořil. Jeho pozornost upoutal Vinnetou, sedící na zábradlí.

Přistoupil k němu:

"Necítí náčelník Apačů touhu po své domovině?"

"Domovinou Apače je boj," zněla stručná odpověď.

"Boj na moři je jiný než na pevnině."

"Náčelník velkého kanoe nevidí, že by se Apač chvěl strachem."

Poručík věděl, že Indián řekl pravdu.

Rozčilení, jež na lodi vyvolaly poslední události, se pomalu uklidnilo. Druhého dne šlo vše svým obvyklým, odměřeným chodem. Den plynul za dnem, jeden jako druhý, což počínalo lovce, zvyklé životu na volné prérii nudit.

Šířku Akapulka již minuli a proto velitel poručil zabočit lodí tak, aby měli na očích obě lodní dráhy, jednu ke Guayaguile, druhou k Sendvičským ostrovům.

Pátého dne plavby se k večeru zvedl ostrý větřík a slunce zapadalo mezi malými, ale temnými mráčky.

"Budeme mít zítra dost větru, (...)

(......)