Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třetí
Ben Cunning

V krčmě Irčana Vinklaye, odkud odešli lovci s Dickem, zavládl klid. Hospoda ležela na jednom z nejvýhodnějších míst celého Arkansasu, na křižovatce známých a hojně užívaných cest, jimiž musel putovat každý trapper, který z pevnůstky Gibson mířil na Západ, i ten, kdo se obtížen nákladem kožešin po půlletém i delším pobytu u pramenů řek vracel z divočiny.

Kolem poledne se ozval před krčmou dusot koní. Irčan vstal a šel k oknu. Spatřil tři jezdce, kteří právě přijeli.

Jeden z nich byl vážný muž vysoké, štíhlé postavy, sportovně oděný podle městské módy. Jeho tvář zdobily mohutné licousy. Zevnějšek od hlavy až k patám svědčil o gentlemanu, který se nerad plouží prachem a trávou stepi a dává přednost chodníkům měst. Druhý byl hezký plavovlasý jinoch s modrýma očima, čistě anglosaského typu. Seveřan každým coulem. Třetí seděl na malém, vzdorovitém dakotském klusáku, s nímž měl patrně věčné potíže.

Byl to ramenatý chlapík v podivném širáku, jehož střecha mu vzadu sahala téměř na záda, kdežto vpředu byla prostě odtržena. Tělo halil jakýsi krátký pytel s našitými rukávy, které dosahovaly sotva přes lokte. Ruce toho člověka připomínaly spíše některého z oněch báječných pralidí - byly až úžasné velikosti. Pod širokými žlutými spodky vyčuhovaly boty, z kůže patrně vykrojené ze hřbetu afrického slona.

Chtěl seskočit ze sedla, ale kůň se vzpíral.

"Stůj, ty divochu!" křičel muž hněvivě a zasadil koni pěstí ránu za uši. "Myslíš, že Petr Polter je cirkusový jezdec od Barnuma? Pane Treskowe a vy, Thieme, také sesedněte. Jsme na místě!"

Oba muži byli ovšem mnohem dřív ze sedel, než se Petru Polterovi podařilo dostat se na pevnou půdu. A když konečně šťastně slezl, postavil se s široce rozkročenýma nohama, jako by byl překonal důkladnou mořskou nemoc. Zamířil k otevřeným dveřím nálevny.

"Good day, stará kryso," pozdravil rudovlasého Irčana.

"Opař mi něco mokrého na jazyk, nebo ti vlezu přídí do boku a navrtám tě jako plechovku od sardinek! Mám žízeň, že bych vypil oceán!"

Dva muži, které mluvka provázel, se mezitím posadili do kouta, ponechávajíce Petru Polterovi, aby objednal jídla a nápoje.

"Hej, krčmáři," pokračoval ramenáč. "Znáš ještě Petra Poltera?"

Vinklay se usmál.

"Jak bych tě neznal? Kdo umí tak znamenitě pít, na toho žádný hospodský na světě nezapomene!"

"Pamatuješ, jak jsem tu u tebe pil s Dickem Hamerdullem a Pittem Holbersem na rozloučenou?"

"Yes! To byl drink, jaký jsem málokdy viděl. Ale kde ses potloukal a kam plaveš?"

"Dýchal jsem trochu mořského vzduchu a teď chci zas na pár dnů k Samovi. Doufám, že Ohnivá puška pořád ještě žije?"

"To si myslím! I když by si leckterý rudoch přál jeho skalp. Dick Hamerdull byl u mě nedávno a dlouhý Pitt s ním.

Vinnetou je tu potkal a dal jim přičichnout k stopě Ogallallů, co chtěli přepadnout vlak. Šli tam a prý dali se Samem a Vinnetouem Siouxům za vyučenou."

"Povídáš, že tu byl Vinnetou?"

Irčan přikývl a po (...)

(......)