Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtvrtá
Bitva v pralese

Ben Cunning, obtížen pastmi, vedl své přátele k lovišti Samovy družiny touže cestou, kterou se před několika dny ubíral Dick Hamerdull s Pittem Holbersem. Jejich stopy ovšem již nenašli. Ale Ben Cunning znal cestu znamenitě.

Bohužel v rychlejší jízdě je zdržoval mladý Thieme i detektiv Treskow. Oba byli chabí jezdci. Cesta se protáhla a teprve za několik dní dorazili k místu, kde došlo k přepadení vlaku.

Bylo časně zrána, když Ben Cunning ukázal rukou k obloze.

"Pohleďte, tam nahoře supi a dole jistě šakalové, hyeny savany. Tady se přihodilo něco mimořádného."

Zanedlouho narazili na zabité Indiány, jejichž mrtvoly už supové a šakalové ohlodali.

"Běloši odvezli své raněné, rudoši zde zůstali," konstatoval Ben Cunning. "Podle pomalování poznávám Ogallally.

Naši přátelé se odtud pustili cestou k Samově lesnímu tábořišti. Ale vsadím krk, že se Indiáni zase semkli a pustili za nimi. Písek dlouho zachovává stopu. Vypadá to, že je několik dní stará. Naše zvířata vydrží rychlou jízdu. Není vyloučeno, že dohoníme rudochy dřív, než dorazí k tábořišti."

Hnali se kupředu stále po oné stopě, která se časem na kamenité půdě téměř ztrácela.

Konečně dorazili k místu, kde řeka Arkansas zahýbá k pohoří Smoky Hills. Zde končila prérie a začínal les. Stopa, po níž jeli, byla stále čerstvější - znamení, že rudochy dohánějí.

Bylo třeba zvýšit opatrnost, poněvadž mohli za každým stromem narazit na Indiána.

Ben Cunning, který stále bedlivě pohlížel k zemi, náhle zdvihl ruku. Zůstali stát.

"Podívejte, stopy bělochů! Přišli z lesa a setkali se zde s Indiány, aniž se s nimi popadli do křížku. V tomhle kruhu stáli vůdcové obou stran a vyjednávali. Pak kouřili, jak lze usoudit z této odhozené zuhelnatělé lulky, kterou byla patrně zažehnuta dýmka míru. Ti běloši - to byla jistě tlupa lesních lupičů. S rudochy se o něčem dohadovali. Možná o společném přepadení našeho lesního tábořiště."

"Neklame-li mne čich," prohodil Polter, "nemáme k nim daleko. Cítím kouř!"

"Máš pravdu. Je tu cítit kouř. A kde je kouř, tam bude i táborový oheň. Musíme ho najít a podívat se, kdo u něho sedí."

"To uděláme," souhlasil námořník. "Koně zatím ukryjeme zde v houštině, kde je nikdo nenajde."

Zanedlouho kráčeli opatrně pěšky po staré stopě. Tesáky a revolvery v opascích uvolnili, pušky drželi v rukou. Náhle se Ben Cunning, který kráčel v čele zarazil a naslouchal.

Také ostatní se zastavili. Z hloubi pralesa se ozvalo slabé koňské zařičení.

"Buď se tam utábořili, nebo zde zanechali koně. Ta zvířata by nás prozradila. Musíme jít po větru."

Po těch slovech se Ben Cunning položil na zem a plazil se dál širokým obloukem. Ostatní lezli za ním, jak kdo dovedl. Po chvíli trapper ukázal mezerou mezi dvěma křovisky na malé prostranství, kde se pod dozorem dvou rudochů páslo asi třicet koní.

"Vidíte je? Měl bych tisíc chutí ty dva strážce uspat a koně rozehnat, ale tím bychom se prozradili. Jestliže zde (...)

(......)