Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola pátá
Lovci masa

Uplynulo několik dní od chvíle, kdy Sam převedl své lovce, hosty i zajatce z ležení do tábora. Zde ukrývali lovci bobrů své poklady a jejich družina tu nacházela bezpečné útočiště, když si po namáhavé práci potřebovala odpočinout v nerušeném klidu. V tu dobu jeli prérií tři muži, kteří vedli na provazcích několik mezků. Bylo patrno, že vyjeli na lov, aby pro své druhy obstarali potřebnou potravu, či prostě, jak lovci říkají, jeli "dělat maso". Jeden byl malý a zavalitý, druhý dlouhý a hubený. Třetí pak sotva visel na koni. "Hrome," zvolal, pokoušeje se vzpřímit v sedle. "Čert mi napískal, že jsem opustil vaše pohodlné doupě. Namluvili jste mi, že se tu buvoli hemží jako mravenci. Jsme už dva dny na nohou a neviděli jsme ani krávu, ani býka, ani tele. Koukejte, hoši, ať se už někam dostaneme! Kdo chce maso, ať si pro ně dojde; já už přestal mít chuť."

"Petře, maso jíst musíš, abys nám nezhubnul."

"Nic jiného od tebe Dicku neslyším."

"Co ty tomu říkáš, Pitte Holbersi?" zasmál se Dick Hamerdull. "Ale u kozla! Podívejte se mládenci! Tudy někdo šel, tráva je sešlapána."

Lovci slezli z koní a prohlíželi stopy.

"Pitte, co tomu říkáš?" zeptal se Dick Hamerdull.

"Co říkám? Myslíš-li, že to byli rudoši, nebudu se s tebou hádat."

"Slez i ty, námořníku, ať tě není z daleka vidět!"

"Aspoň se na chvíli zbavím té bestie. Co myslíte, hoši, kolik jich bylo?"

"Nejméně pět. A byli to Ogallallové."

"Jak to poznáváš?"

"Mají divoké koně, patrně čerstvě ulovené. Jejich původní zvířata se rozutekla, když jsme je přepadli. Musíme za nimi, abychom věděli, co zamýšlejí."

Všichni tři si připravili pušky a pustili se po stopě.

Vedla k malé říčce, kterou Indiáni patrně přeplavali, poněvadž na druhém břehu objevili jejich další stopy.

Dick Hamerdull si je prohlížel.

Vtom zasyčelo vzduchem laso, otočilo se mu kolem krku a strhlo ho k zemi. Právě takový osud potkal i oba jeho druhy.

Dříve než se mohli obrátit, leželi na zemi a za okamžik byli dokonale spoutáni a obráni o své zbraně Námořník se všemožně snažil zpřetrhat řemeny, jimiž ho Indiáni obtočili. Ačkoli vynikal obří silou, nepodařilo se mu to.

Nejmladší z rudochů k nim přikročil. Tři orlí péra zdobila jeho vrkoč vlasů a kůže jaguára mu splývala po bedrech. Chvíli na ně pohlížel a pak je oslovil hlasem plným opovržení:

"Bílí mužové jsou slabí jako štěňata prérijních psů, ani se nedovedou zbavit svých pout!"

"Co to povídáš," odsekl námořník celý udýchaný námahou.

"Bílí mužové nejsou dobří lovci. Nevidí, neslyší a nemají ani tolik chytrosti, jako mozek ptáka. Nyní poznali lest rudých mužů a leží před nimi na zemi jako ropuchy."

"Tisíc hromů," zaklel námořník, marně se namáhaje zbavit pout.

"Bledé tváře jsou zbabělé jako myši. Netroufají si ani s rudým mužem promluvit. Leží tu bez hlesu, protože se stydí promluvit. Rudý muž jimi pohrdá!"

Indiáni odstoupili stranou, aby se poradili.

Petr Polter se rozlítil: (...)

(......)