Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šestá
Ve skrýši

Před vchodem do ležení lovců kožešin, znamenitě maskovaného stromy, keři a popínavou vegetací, hlídkoval Ben Cunning.

Náhle zaslechl zvuk šplouchání z nedalekého potoka. Někdo spěšně kráčel korytem. Trapper se vrhl k zemi, upřel zrak do tmy a připravil si pušku.

"Copak tu není nikdo na stráži?" huboval polohlasem muž, přicházející potočištěm.

"Stůj nebo střelím!" zahromoval v té chvíli Ben Cunning.

"Kdo tam?"

"Kdo jiný než já, Petr Polter!"

"Kde máš Dicka Hamerdulla a Holberse? A co je s masem, které jste měli ulovit?"

"Pro maso si můžeš běžet sám a přitom snad někde oba najdeš. Mezi Indiány."

"Indiány? Co to znamená?"

"To znamená, že nemám čas na kdákání. Musím co nejrychleji za plukovníkem. Ale ty se nevzdaluj, Indiáni jsou mi v patách."

V jeskyni seděli lovci kolem ohně, jehož kouř ucházel děrou, vysekanou do skály. Sam ihned vstal.

"Už jste zpátky námořníku? Kde je maso a kde zůstali Dick s Pittem?"

"Jsou právě s masem, ale s rudým, pane! Jsou zajati a budou nepochybně upáleni nebo umučeni, což je konečně fuk, jak říká Dick Hamerdull."

Trappeři zděšeně vyskočili. "Zajati? Kdy, kde a jak?

Povídej!"

"Ale dřív mi podejte něco pořádného k napití."

Když si důkladně lokl kořalky, začal vypravovat svým obvyklým obšírným způsobem, přičemž lovcům nejednou docházela trpělivost.

"Musíme je co nejdřív vysvobodit," rozhodl Sam.

"Pusťme se za nimi hned," zvolal mladý Thieme.

Sam se na synovce usmál.

"V noci bychom stopy nenašli. Beztak pochybuji, že nám námořník bude moci ukázat cestu k vodě, kde byli přepadeni."

"Když jsem na palubě pořádné lodi, vím na palec, kde jsem, ale v savaně a ještě k tomu na hřbetě takové zběsilé obludy ani nevím, kde mi hlava stojí."

"Jsem si jist, že zavlekli naše přátele někam do houštin a budou se snažit od nich vyzvědět něco o naší skrýši. Ale Hamerdull i Holbers si dají spíše jazyk vyříznout, než aby nás zradili. Z té strany nám tedy nebezpečí nehrozí. Ale ti darebáci, které jsme zajali teď, vědí, kde je náš úkryt a kudy se do něho leze. Půjdu se pro jistotu na ně podívat."

"Vezmi mě s sebou, strýčku," ozval se mladý Thieme. "Mám nejvíc důvodů dbát o to, aby nám neutekli."

"Kromě mne!" podotkl detektiv Treskow. "Jdu s vámi."

Vzal jednu z hořících pochodní a svítil plukovníkovi na cestu.

Když přišli k zajatcům, Sam si je pozorně prohlédl a pak věnoval značnou pozornost nejbližšímu okolí. Poněkud déle setrval jeho zrak na vápenité zemi. Tváří mu prolétlo překvapení. Zcela nepatrná stopa mu cosi prozradila. Ale nedal nic znát. Prohlásil spokojeně:

"Všechno v pořádku! Pojďme!"

Když se vrátil k ostatním, svolal je a polohlasem řekl:

"Je zle! Hádal jsem dobře. Rudoši jsou nejen nablízku, dokonce už byli v jeskyni."

Překvapení, téměř leknutí, se zračilo na tvářích lovců.

"Musím vám svěřit jedno tajemství, o němž dosud kromě mne nikdo nevěděl. Náš úkryt má totiž ještě jeden východ. Našel jsem jej (...)

(......)