Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola sedmá
Loď Horrible

Směrem od Akapulca k San Francisku plul štíhlý trojstěžník, který na přídi a na zádi měl zlatými písmeny napsáno L'Horrible. Uniformy mužstva svědčily, že plavidlo patří k válečnému loďstvu Spojených států, ač znalec podle jednotlivých podrobností mohl poznat, že loď byla původně stavěna k jinému účelu.

V okamžiku našeho děje stál velitel na kapitánském můstku, pohlížel ke strážnímu koši, kde pátrala hlídka dalekohledem po nepřehledné hladině Pacifiku.

"Tak co, Jime, máš ho?"

"Mám, kapitáne. Pluje přímo před mým sklem," odpovídal tázaný, ukazuje rukou proti větru. Nazýval velitele kapitánem, ačkoliv jeho nadřízený měl jen hodnostní odznaky námořního poručíka.

"Kdo to asi může být, jime?"

"Dosud nemohu říci, pane. Musíme vyčkat, až se víc přiblíží."

"Dohání nás?"

"Ano, kapitáne."

"To bych skoro nevěřil. Plujeme téměř pod plným plachtovým a rád bych viděl loď, která by Horrible dohonila."

Lodník slezl a podal poručíkovi dalekohled. "Znám jednu loď, která by to dokázala."

"Která?"

"Vlaštovka, pane."

"Ale co by dělala Vlaštovka v těchto vodách?"

"To nevím, pane."

"Well, uvidíme," řekl poručík a odešel s dalekohledem ke kormidlu.

"Plachta na obzoru, kapitáne?" optal se kormidelník.

"Ano."

"Kde, pane?"

"Za námi."

"Nenatáhneme trochu plachty?"

"Není třeba. Dohoní nás i tak. Žene se jako divoch. Před třemi minutami ho bylo sotva z koše rozeznat a teď stojím na palubě a vidím ho zřetelně."

Netrvalo dlouho a bylo možné rozeznati pouhým okem i štíhlý trup lodi.

"Teď vztyčil vlajku. Na mou duši, je to američan!" řekl kapitán. "Vidím hvězdy i pruhy. Nemýlím-li se, je to Vlaštovka. Viděl jsem ji jednou v Hobokenu a důkladně jsem si ji tehdy prohlédl."

"Kdo byl na ní velitelem?"

"Jméno jsem zapomněl. Ale kormidelníka jsem dobře znal. Byl to jakýsi Petr Polter, znamenitý chlap. Držte se trochu vpravo. Zdá se, že chce s námi mluvit."

Lodníci skočili na svá místa.

"Vlajku vzhůru!" velel poručík.

Hvězdnatý prapor Union Jack zavlál vesele povětřím.

"Připravte zadní k spouštění!"

Rozkazy byly provedeny s nevšední rychlostí a přesností.

Když se Vlaštovka dostala na stejnou úroveň s Horriblem, zvolal poručík:

"Ahoj! Jaká jsi loď?" Přidržoval si přitom k ústům megafon.

Věděl ovšem koho má před sebou, ale válečná loď musí zachovat všechny předepsané formality.

"Vlaštovka, poručík Parker z New Yorku, přímo z New Orleansu kolem Cap Hornu. A vy?"

"Horrible poručík Jonner z Bostonu, přidělení: křižovat v těchto vodách."

"Těší mne, pane! Mám vám něco odevzdat."

V okamžiku, kdy se lodi k sobě nejvíce přiblížily, seskočil poručík z Vlaštovky na palubu Horriblu.

"Mám rozkaz, pane, odevzdat vám tuto zapečetěnou depeši," řekl, když si přátelsky stiskli pravice.

Poručík Jonner otevřel obálku.

"Víte, co depeše obsahuje?" optal se pohlížeje na poručíka Parkera.

"Ano. Mám plout do San Franciska. A převzít od vás depeše, (...)

(......)