Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmá
Muž s ohněm

V době, kdy se náš příběh odehrává, bylo San Francisko ještě městem střední velikosti, avšak kypělo bujným životem.

Zažilo v poslední době zlatý shon, který do města přiváděl zblízka i zdáli tisíce dobrodruhů. Obraceli na ruby jeho hostince, krčmy a hotely, uvádějíce americké dolary do horečného oběhu. Avšak mnohý z těch, kdo ještě včera jako milionář utrácel peníze v barech, dnes opět se s motykou a rýčem vydal do zlatých kopanišť, aby nabyl prohýřený majetek.

Pochybných existencí bylo také tehdy v San Francisku nadbytek a mnohý skvělý salónní zjev se časem ukázal v holé nahotě špatnosti.

Po pobřeží přístavu v San Francisku se procházel muž, jehož chůze prozrazovala, že nemá nikam naspěch. Že je pánem svého času. Byl prostřední postavy, velice štíhlý. Oděn jako zlatokop, který se vrací z kopanišť, aby si po namáhavé práci při radostech a pohodlí velkého města trochu odpočinul.

Zmačkaný notně vyrudlý širák měl vtlačen hluboko do čela.

Přesto nemohl zakrýt ohnivou skvrnu, táhnoucí se od ucha přes tvář až k nosu.

Kdo toho člověka viděl, musil se bezděky odvrátit. Muži to zřejmě nevadilo. Ani příležitostních poznámek, jež pohled na "oheň" v jeho tváři vyvolal, si nevšímal.

Zastavil se a pohlížel na rejdu. Zaclonil si dlaní oči a upřeně pozoroval loď, kotvící v přístavu.

"Sacré nom de diu," zaklel, "to je Horrible. Konečně ho vidím. Ale je přece jen trochu daleko od břehu a mohl bych se mýlit. Přesvědčíme se!"

Sestoupil po schůdkách, u nichž bylo uvázáno několik člunů a skočil do jednoho z nich.

"Kampak?" zeptal se majitel, který se vyhříval na lávce.

"Na projížďku!"

"Jak dlouho?"

"Jak dlouho se mi bude líbit."

"Můžete zaplatit?"

"Po projížďce dobrými penězi."

Cizinec uměl zacházet s kormidlem jako dobrý lodník.

Nechtěl prozradit vlastní cíl výpravy. Řídil člun chvilku sem a tam, až posléze obloukem kolem pancéřové lodi k Horriblu. obeplul jej a pak se vrátil ke břehu, kde rybáři štědře zaplatil.

"Je to on," opakoval si v samomluvě, vystupuje po schůdcích na nábřeží.

Zamířil spěšnými kroky do oné části města, jež byla útulkem i skrýší lidské bídy, neštěstí a mnohdy i zločinců. Prošel několika ulicemi a uličkami, až se zastavil před krčmou, nad jejímiž dveřmi bylo napsáno:

"Taverne of fine brandy".

Vešel dovnitř.

Dlouhá místnost byla naplněna hosty, na nichž každý poznal, že patří k spodní vrstvě lidské společnosti. Zápach kořalky a hustý tabákový kouř uvítal vstupujícího. Hluk v místnosti se podobal spíše zvířecímu řevu.

Muž s ohněm v tváři přistoupil k nálevně a obrátil se na barmana:

"Je zde Dlouhý Tom?"

Barman odpověděl nepříliš vlídně:

"Proč se ptáte?"

"Chci s ním mluvit."

"Kdo je ten Dlouhý Tom?"

"Nehrajme si na schovávanou! Znám ho stejně dobře jako vy.

Pozval mě sem."

"Opravdu? Pak vám jistě svěřil malé slůvko, bez něhož se k němu nedostanete."

"Zajisté."

Muž se nachýlil k barmanovi a zašeptal mu něco (...)

(......)