Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23. TREST PRO VRAHA

Pueblo byla mohutná, podivuhodná kamenná stavba. Když jsme se vraceli a já se teď v klidu a pokoji díval na masivní stavbu, kterou vystavěli lidé nejjednoduššími stavebními prostředky, musil jsem se v duchu usmát všem těm pohrdavým a povýšeným úsudkům o nevzdělaných, neschopných Indiánech. Takovou kamennou pevnost, tehdejšími zbraněmi prostě nedobytnou, nemohli postavit lidé neschopni a méněcenní. Naopak, právě tahle stavba se mi zdála být nezvratným důkazem toho, že indiánský lid je nadaný stejně jako kterýkoliv jiný; že potřebuje jen dvě věci k tomu, aby rozvinul svoje vlohy a - bohužel - aby uhájil svůj ohrožený život: čas a dostatek opravdu vlastní země.

Odvedli mě do třetího poschodí puebla, do nejlepších míst, která obýval Inču-čuna a jeho dvě děti, Vinnetou a Nšo-či. Jednu z těch místností jsem dostal teď já, druhou, větší, určili dohromady Samu Hawkensovi, Dicku Stoneovi a Willu Parkerovi. Obě si byly dost podobné: byly bez oken, jen s širokými vchody, kudy padalo dovnitř světlo, a byly prázdné, až na jednoduché lože, několik koží a přikrývek na spaní a pět šest nádob a misek. Bylo to tu jednoduché, ale pohodlné a příjemné, cítili jsme se jako doma. Mně přinesla Nšo-či ještě zvlášť nádherný malý dárek: krásně modelovanou dýmku míru. Nacpala mi ji dokonce tabákem a sama mi zapálila - musel jsem ji zkrátka hned vyzkoušet!

"Ten kalumet ti posílá Inču-čuna," řekla, když jsem udělal první tahy. "Přinesl posvátnou hlínu a Nšo-či pak z ní sama dýmku zhotovila. Nedotkla se jí ještě ničí ústa. Prosíme tě, abys ji od nás přijal darem: vzpomeneš si na nás, kdykoliv z ní budeš kouřit."

"Jste ke mně velmi pozorní," řekl jsem, celý v rozpacích nad neočekávaným dárkem. "Ale nevím, jak vám to oplatím."

"Nemáš co oplácet. Dal jsi nám už mnoho. Dal jsi nám život Inču-čuny a Vinnetoua. Byli v tvých rukou, ale tys je pokaždé ušetřil. Naše srdce jsou ti nakloněna, a budeš-li souhlasit, staneš se naším bratrem."

"Proč bych nesouhlasil? Inču-čuna je veliký náčelník a k Vinnetouovi jsem cítil přátelství od první chvíle, kdy jsem se s ním setkal. Splní se jen mé dávné přání, když oba budu smět nazývat svými bratry. A myslím, že i moji přátelé by byli šťastni, kdyby se také mohli stát vašimi bratry."

Snažil jsem se mluvit tak důstojně a vážně jako ona.

"Jestli tví přátelé budou chtít, budeme je počítat mezi Apače."

"Děkuji ti za ně, budou velmi rádi," řekl jsem. "Tak ty jsi sama dělala tuhle dýmku z posvátné hlíny? Máš šikovné ruce!"

Trochu se začervenala a odvrátila oči stranou.

"Vím, že dcery bledých tváří jsou mnohem obratnější a dovednější než my... Počkej, ještě něco jsem ti přinesla."

Položila přede mne můj revolver a nůž.

"Moji přátelé dostanou taky nazpět své věci?" zeptal jsem se.

"Ano. Inču-čuna se o to již stará. A dostaneš také svého koně a malý lovec svou Mary."

"Tak ty dokonce znáš, jak se jmenuje Samův mezek?" smál jsem se.

"Ano. Vím také, že říká své pušce Liddy. (...)

(......)