Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

24. ZBABĚLEC

Vinnetouův rozhovor trval dlouho, alespoň mně se zdálo, že nemá konce.

Posléze se mladý Apač vrátil s Inču-čunou. Náčelník byl vážný, jeho tvář byla strnulá, ani sval v obličeji se nepohnul. Oslovil mě tišším hlasem, než jakým mluvil obvykle, jako by vysvětloval, jako by prosil a domlouval:

"Klekí-petra byl otcem Apačů. Inču-čuna mu často naslouchal a rozumí všemu, o čem mluví Old Shatterhand. Ale Vinnetou řekl pravdu: bojovníci Apačů by neporozuměli bílému lovci, kdyby požádal náčelníky o milost pro Rattlera. Pohrdali by jim už navždycky."

"Ano," přisvědčil jsem, "myslím, že chápu tebe i tvé muže. Ale uvaž, že jde také o Klekl-petru, kterého jste všichni měli rádi."

"O Klekí-petru?"

"On věřil, že člověk má odpouštět provinění, kterých se dopustil druhý. Myslíš, že by souhlasil s tím, aby na jeho hrobě byl umučen člověk - i kdyby to měl být ten, kdo ho připravil o život? Jsi moudrý muž a slavný náčelník: uvaž sám, mluvím-li správně!"

Inču-čuna potřásl lehce hlavou. Chvíli přemýšlel, pak si vyměnil pohled se svým synem - nepotřebovali se spolu dohovořovat, stačilo se podívat, aby si porozuměli. Vinnetou lehce přivřel víčka - domyslil jsem si, že s něčím souhlasí. Inču-čuna se potom obrátil zase ke mně.

"Rattler byl také tvým nepřítelem...?" řekl tázavě.

"Ano."

"A ty jsi mu odpustil, co ti udělal?"

"Ano."

"Poslouchej tedy, co navrhne Inču-čuna. Chci vědět, jestli v tom muži je aspoň zrnko dobrého smýšlení. Jestliže ano, pak se pokusím, aby starší kmene vyhověli tvému přání, aniž by ses musel dovolávat naší vděčnosti. Ať onen muž o sobě rozhodne sám. Posaďte se zde a čekejte! Až ti dám pokyn, přijdeš k vrahovi Klekí-petry a vyzveš. ho, aby tě požádal o prominutí. Jestliže to učiní - zemře rychle a bezbolestně."

"To mu smím říci?"

"Ano, smíš," přisvědčil krátce Inču-čuna a pozvedl ruku na znamení, že bylo už řečeno všechno, co mohlo být řečeno. Obrátil se a sledován Vinnetouem vrátil se mezi Apače, do středu kruhu.

"Sir, řeknu vám, vy jste u toho Apače ohromně dobře zapsán," poznamenal Sam Hawkens, když se oba náčelníci od nás vzdálili. "Nečekal jsem, že vám vyjde tak dalece vstříc."

"Já že jsem dobře zapsán?" potřásl jsem hlavou. "Myslím, že spíš tady působí vzpomínky na Klekí-petru."

Indiáni zatím shodili na pokyn Inču-čunův z našeho vozu plachtu. Objevil se podivný dlouhý předmět, podobný obrovskému kufru nebo pořádné bedně. Na něm byl pevně přivázaný muž - mrtvolně bledý Rattler.

"Rakev," šeptal vedle mne Sam Hawkens. "Je z vypáleného dřeva a přes ni jsou napjaty kusy máčené kůže. Stačí, aby kůže vyschla, a stáhne se, a tím je pak rakev neprodyšně uzavřena."

Několik Apačů vleklo teď rakev, asi dva metry vysokou, i s odsouzencem k onomu místu, kde ústilo vedlejší údolí do hlavního. Byla tam skála a u ní, přímo pod úpatím, navršili Indiáni do čtverce ohromné kusy balvanů i menších oblázků. Na několika dalších místech jsme si všimli dalších, menších hromádek (...)

(......)