Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11. KAPITOLA
V MADUNZE

Jakmile Otec čápa dorazil s veslaři ke člunu, bez meškáni vypluli. Hvězdy svítily jasně, takže plavba v noci nebyla nebezpečná. Mezitím, co byl Otec čápa pryč, zbylí veslaři a Ibn es Sirr se najedli a teď se s chuti pustili do práce. Odvázali člun a odrazili ho do proudu řeky. Syn tajemství řídil člun bezpečně a mlčky, jako vždy.

Tito lidé byli zvyklí na zdejší podnebí a dovedli lehce snášet námahu. Jinak je to však s cizinci, kterým obava o vlastní zdraví velí všemožně se šetřit. Opatrný Otec čápa se proto zahalil do své přikrývky a uložil se na přídi člunu, aby se vyspal. Znal dobře zvláštní kouzlo noční plavby po Nilu a rozhodl se, že si tento prožitek pro dnešek odepře. Upadl do tuhého spánku a vzbudil se, až když bylo slunce vysoko nad obzorem.

Na pravém břehu řeky se objevil palmový les. Syn tajemství zakormidloval člun do jeho stínu, aby byli chráněni před paprsky tropického slunce. Otec čápa vytáhl hodinky a byl překvapen, že je už deset hodin. Spal zdravým spánkem, jako by večer podle "známého" zvyku svých bavorských krajanů překotil do svého žaludku nejméně dvacet džbánů připraženého ječmenového "samotoku".

Ňam-ňamové si rozdělili práci: polovina jich veslovala, polovina odpočívala. Člun se hnal po vodě velikou rychlostí. Voda z těchto místech měla silný spád, takže lehký člun nepotřeboval čtyřicet paží k pohonu. Tato dělba práce měla i jednu velkou výhodu: nemusela se dělat přestávka k jídlu. Každý se najedl v době, kdy právě odpočíval. Vodu nabírali z řeky, i když k tomu měl Otec čápa jisté výhrady. Takto bezstarostně se plavili až do pozdního odpoledne, až náhle nastala situace, která je přinutila hledat úkryt v rákosí.

Plavci se blížili k ostrému záhybu řečiště. Vypouklý okraj pravého břehu jim neposkytoval výhled na další tok řeky a nemohli tudíž vědět, co se děje za záhybem. Najednou vstal Syn tajemství, chvíli poslouchal a pak pravil:

"Šú hajdá? Riná! Co to slyším? Zpěv!"

"Kde? Na řece?" ptal se Otec čápa.

"Ano. Lidé zpívají. Kdo to může být? Snad ne Abúl Mot?"

"Nesmí nás spatřit. Rychle, ku břehu!" vykřikl Otec čápa.

"Ke kterému?"

"K levému, do rákosí."

Syn tajemství otočil kormidlem a nasměroval člun k levému břehu. V těchto místech už se dalo dohlédnout za záhyb řeky. Otec čápa vytáhl svůj dalekohled, ale sotva ho nasadil k oku, zvolal zděšeně:

"Zpátky! Rychle! Musíme k pravému břehu. Vidím dvě lodě, ale i lidi, kteří běží po levém břehu."

Kormidelník rychle obrátil člun k druhému břehu a černoši se prudce opřeli do vesel.

"Lidé na břehu?" tázal se kormidelník. "Ty lodě jsou zakotvený?"

"Ne. Plují proti nám. Viděl jsem pohyby vesel," odpověděl Otec čápa.

"Pomáhají si tedy líbaném, tažným lanem, přivázaným ke stěžni. Jsou to Abúl Mótovy lodě. Jednal jsem nerozvážně, když jsem poslechl tvůj příkaz, abych zakormidloval loď ke břehu. Slyšel jsem zpěv a zdejší lidé zpívají jen tehdy, když vlečou loď na libánu nebo odráží loď bidly. Naštěstí u (...)

(......)