Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10. KAPITOLA
V OTROCKÝCH POUTECH

Noc uplynula klidně. Schwarz procitl za úsvitu, když se Arab modlil ef fadžr. Oheň dosud hořel. Evropan upekl v jeho horkém popelu kisru na celý den.

Když lovec slonů ukončil modlitbu, napojil a nasytil zvířata a připravil zavazadla. Schwarz ukuchtil skromnou snídani z kisry a ze zbytků upečených kachen. Po jídle vysedli na velbloudy a za zvuku píšťal se vydali na další pouť.

Na Arabovi nebylo vůbec vidět, že probděl celou noc. Vypadal svěže a mladě.

Oba jezdci byli přesvědčení, že kolem oběda dostihnou otrokářskou výpravu. Když obešli majji, vedla je stopa znovu ke břehu řeky, kde rostl hustý les, jehož četné křoviny vybíhaly daleko do roviny. Mezi těmito křovinami se proplétaly stopy koní, volů, velbloudů a lidí.

Na této lehké půdě byly stopy daleko zřetelnější, než dříve a byly širší a hlubší. Množstva dobytka, které tudy hnali vzbouřenci ze zeríby, se dalo asi těžko udržet pohromadě, když vidělo kolem sebe pastvu.

Arab a Evropan jeli vedle sebe a hlasitě si vyprávěli. Cítili se úplně bezpečně. Přiblížili se k místu zúženému okolními křovisky. Schwarz jel napřed a lovec slonů za ním. Evropan se náhle zastavil, otočil velblouda a přinutil ho k rychlému návratu. Když dojel k Arabovi, tiše promluvil:

"U všech rohatých! Několik kroků a byli bychom spatřeni!"

"Kým?" tázal se Abú billá Ibn.

"Lidmi, kteří pasou na rovině za lesem svá stáda."

"Černoši?"

"Černoši i běloši."

"Kdo by to mohl být?"

"Podíváme se."

Sestoupili z velbloudů, doplížili se k okraji křovin a rozhlédli se po rovině.

Vpravo, tedy západním směrem, se rozkládala rozsáhlá, volná rovina a vlevo les, na jehož okraji tábořilo asi čtyřicet lidí všech barev pleti. Všude kolem se pásl dobytek. Pod stromy leželo na hromadách různé zboží. Asi deset mužů hlídalo dobytek. Kdyby Schwarz nezarazil svého velblouda, tito lidé by ho museli spatřit.

"Už víš, kdo to je?" ptal se Schwarz.

"Ano," přisvědčil Abú billá Ibn.

"Nuže?"

"Vzbouřená posádka ze zeríby."

"Správně, ale stejně nechápu, proč se utábořili právě zde. Taky mi nejde do hlavy, proč se ubírají stejným směrem, stejnou cestou, jako Abd el Mot? Vždyť mu vběhnou do rukou."

"Platí to také opačně," podotkl Arab a učinil gesto, jako by chtěl někoho probodnout."

"Jak to?"

"Nevím, jestli je domněnka správná, ale proč by nebyla? Džurové vyprávěli, že Abd el Mot není zrovna oblíbený mezi svými podřízenými, protože si počíná surově a nespravedlivě. Proto se také posádka vzbouřila. Kromě těchto padesáti lidí jsou v jeho výpravě jistě i další, kteří by se ho rádi zbavili, kdyby z toho měli zisk. Vzbouřenci to jistě vědí a právě na to se asi spoléhají. Co by také sami mohli podniknout? Padesát lidí. Jen tehdy by mohli přežít a podnikat ghazvy, kdyby si založili novou zeribu a získali nové spojence. Musejí přece počítat s pomstou Abúl Mota. A kde by v těchto končinách získali nové lidi? Jen mezi svými dřívějšími druhy."

"Hm, asi máš (...)

(......)