Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9. KAPITOLA
PŘÍBĚHY LOVCE SLONŮ

Sajjádafjál se posadil u kmene hegeliku a Schwarz, jakmile mu zmizel ornitolog s oči, usedl k němu. Rozmlouvali o svém záměru, i když se o tom moc mluvit nedalo. Chtěli se jednoduše vydat po stopě otrokářů a až by se dostali do jejich blízkosti, vyhnout se jim obloukem, předstihnout je a ještě před nimi dorazit do Ombuly.

Oba muži seděli vedle sebe. O čem by také hovořili? Rádi by se něco jeden o druhém dozvěděli, ale zdvořilost jim nedovolila začít se ihned vyptávat.

Noc zvolna končila a na oba začínala jít dřímota. Procitli, až když bahenní jeřáb ohlásil příchod nového dne.

Přes stromy přeletělo několik volavek a pak se ozvala čejka svým pronikavým "sik-sak, sik-sak", což probudilo i kachny, které se za strašného křiku vznesly do vzduchu.

Hvězdy na východě bledly a ustupovaly rostoucímu úsvitu. Sotva vyšlehl na obzoru první plamínek sluneční záře, poklekl sajjád afjál na rozestřenou přikrývku a zahájil el fadžr, ranní modlitbu.

Po modlitbě, aniž promluvil slovo, vysedl Arab na svého velblouda a Schwarz ho následoval. Velbloudi se vymrštili a zamířili na jih. Jízda začala. Kdo však mohl říct, jak skončí?

Rozbřesk netrval ani deset minut a změnil se v bílý den. Celá rovina se dala přehlédnout. Kolem džurské osady nebylo vidět ani živáčka. Jejich odjezd tedy nebyl zpozorován.

Schwarz si až teď všiml, že jeho nový druh zajistil bohatou zásobu potravin. Ze sedla mu viselo několik kuřat a dva kožené měchy naplněné moukou. Hlad tedy nehrozil.

Zjev obou velbloudů však Schwarze příliš neuspokojoval. Obě zvířata byla hubená a jejich kůže byla poseta vředy. Jestliže nepodlehla nemocem a strádáním posledního dešťového období, těžko se dalo předpokládat, že přežijí i další. Tlustý šejk prodal lovci slonů asi svá nejhorší zvířata v posledním tažení. K rychlejšímu kroku se nedali přimět ani domluvami, ani bitím. Jejich rychlost se "vyrovnala" rychlosti zdatnějšího chodce.

Až k poledni dorazili k místu, kde byli včera zachráněni Lobo a Tolo. Stopy honičky byly stále zřetelné a směřovaly k jihozápádu, kdežto řeka Bahr el Abjad se velkým obloukem obracela na východ, stejně jako les na jejím břehu.

Dříve než se odchýlili od řeky, napojili jezdci důkladně oba velbloudy a nasekali noži zásobu listnatých větví a pobřežních travin - potravu pro velbloudy. Pak vyrazili po stopách otrokářů.

Polední vedro bylo tak nesnesitelné, že velbloudi kráčeli stále volněji a volněji, až se jim začaly plést nohy, což vzbudilo Schwarzovy obavy. Dosud mlčel, protože se nechtěl dotknout lovce slonů, nyní se však již nezdržel poznámky:

"Džurové nemají lepší velbloudy? Možná by bylo lepší, kdybys koupil koně."

"Koně už nemají, Abd el Mot si je najmul," odpověděl sajjádfajál, "a z velbloudů jsem musel koupit ty, které mi nabídli."

"A co jízdní voly?"

"Nemají ani jednoho, vzala si je ghazva. Alláh ví, co se má stát."

"Já zase vím, co se stane. Do Ombuly dorazíme pozdě. Jsme stejně pomalí, (...)

(......)