Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. KAPITOLA
NOVÝ SPOLEČNÍK

Oba běloši seděli vedle sebe na přídi člunu. Jejich rozděleni sice nemuselo mít dlouhé trvání, ale taky mohlo být věčné. Otec čápa hloubavě přemýšlel. Dalo se to vyčíst z jeho tváře, na které stále naskakovaly nové vrásky. Jeho nos byl neuvěřitelně čilý. Zmítal sebou vpravo, vlevo, nahoru i dolů. Bavor mu občas pomáhal i rukou a kýval s ním sem a tam, odkašlával, polykal sliny, bručel cosi do vousů a konečně ze sebe vyrazil:

"Když je člověku u srdce jako mně, to se může jít ďábel klouzat. Musíme se rozloučit a nevíme, uvidíme-li se ještě někdy. Co se však dá dělat? Považoval bych se za zločince, kdybych dopustil, aby byli zabíjení bezbranní černoši, bez toho, že bych neučinil ani nejmenší pokus o jejich záchranu."

"Mám stejné pocity," připojil se Schwarz, "ale nemusíme si namlouvat, že je to tak nebezpečné. Jeden z nás pojede na jihozápad a bude se snažit vyhnout se všem nepřátelům. To přece není tak těžké."

"Je a není. Když se přes veškerou opatrnost setkáš s nepřítelem a není-li pomoc nablízku, zhasneš a ani kohout po tobě nezakokrhá. Přál bych si, aby osud rozhodl v můj prospěch."

"Nepoddávej se příliš obavám..."

"Mlč! Jestli mám někoho rád, nerad vidím, když jde vstříc nebezpečnému dobrodružství, při kterém mu nemohu pomoci. Raději bych - stůj! Vidíš je? Tamhle letí."

Ornitolog vyskočil a ukazoval na pravý břeh, odkud se zvedlo hejno křičících ptáků a přelétalo řeku. Jeho vztyčená ruka sledovala směr jejich letu.

"Znáš je?"

"Ano. Čejky trusné, Hoplopterus spinosus."

"Celkem správně. Když se po ránu ozývá jejich siksak, siksak, zní to právě tak, jako by lišky světily narozeniny starého lišáka. Nyní zmizely v rákosí, kde budou lovit hlemýždě," řekl ornitolog a opět se posadil.

"Doufám, že v osadě Džurů dostaneme dobrého hedžína, jízdního velblouda. Ten, kdo pojede do Ombuly, se musí zásobit potravou na šest dní. Druhý zase bude muset čekat na příchod tvého bratra. Ale kde? U zeríby je to nebezpečné."

"Nejlepší bude, když pojedeš dál po proudu až k zeribě Madunga. Náš kormidelník tam má známé. Říkal mi, že bychom tam byli vřele uvítáni. Můj bratr musí připlout k této zeríbě, takže se nemůžete minout." "Já se mám plavit do Madungy? A proč?"

"Vždyť jsi to navrhl sám."

"Já? Nikdy by mě to nenapadlo."

"Vidím, že máš krátkou paměť. Kdo navrhl, že rozhodne let ptáků?"

"Přece já."

"Tedy je rozhodnuto."

"O tom nic nevím. Co se mi tady snažíš namluvit? Myslíš, že jsem hňup nebo..."

Bavor nedomluvil. S otevřenými ústy a se strnulým zrakem zíral na svého přítele. Hrot jeho hlasu se zvedl do závratné výše a Otec čápa náhle ze sebe vyhrkl:

"Na mou duši! Tohle mě ani nenapadlo! Čejky..."

"Ano. Čejky. A víš kterým směrem?"

"Odtamtud sem."

"No vidíš. Kdo tedy pojede do Ombuly?"

"Hm - ty? Ta ničemná havěť nemohla udělat nic moudřejšího, než přeletět odtamtud sem? Kdybych měl po ruce pušku, naučil bych je dobrému chování! Budeme losovat znovu."

(...)

(......)