Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. KAPITOLA
PRONÁSLEDOVÁNÍ

Příští den mezi el asrem a el maghribem dorazily lodě k místu, kde se řeka rozšiřovala a připomínala veliké jezero. Její břehy byly tak daleko od sebe, že by bylo třeba veslovat celou hodinu, aby se člověk dostal z jednoho břehu na druhý.

"Jsme na místě, efendi," ozval se Syn tajemství, který stál vedle Schwarze na přídi dahabíje. Poruč přirazit ke břehu, abychom mohli zakotvit. Dále se nemůžeme plavit, jinak by nás zpozorovali."

"Myslíš, že caus a vzbouřenci táboří u jezera?"

"Ne. Zahneme-li však vpravo a poplujeme-li k zadním břehům jezera, dorazíme k úžině se stojatou vodou. Tento chobot má četné prohlubně, ve kterých se udrží voda po celý rok. Na mělčinách roste třtina a rákos a v prohlubních jsou různě travnaté ostrůvky. Tento chobot se nazývá Majje hisán el bahr, Bažina hrochů."

"Nemusíme tedy kotvit v řečišti. Můžeme zahnout do jezera a zakotvit tam."

"Caus táboří na břehu majje. Je možné, že jeho lidé přicházejí k jezeru a mohli by nás spatřit. Tomu se musíme vyhnout. Musím tě upozornit, efendi, že s Nuery jsme zajali i onoho buluka, který zradil cause. Od něho bychom se mohli víc dozvědět."

"To je pravda. Úplně jsem na něj zapomněl. Dám rozkaz k zakotvení a ihned si vyslechnu toho poddůstojníka."

Mezi Nuery se opravdu nacházel onen buluk, který uprchl čaušovi. Po skončení boje se těšil naději, že uprchne ve zmatku, ale když dostali Nuerové milost, připletl se mezi ně a milost se vztahovala i na něho. Slíbil s ostatními, že bude uznávat Schwarze za svého velitele a že mu bude věrně sloužit. Kromě toho vyjednával s Hasanem Muratem, aby ho přijal do svých služeb.

Dahabíja připlula ke břehu a spustila kotvu. Následovaly ji i ostatní plavidla. Až teď si mohl Schwarz povolat buluka k výslechu.

"Znáš místo, na němž nyní kotvíme?" zeptal se ho.

"Neznám, efendi."

"A jezero, v jehož úžině kotvíme?"

"Také ne."

"Domnívám se, že jsi už byl na tomto břehu. Vzpomeň si. Do tohoto jezera ústí majje, na jehož břehu táboří vzbouřenci."

"Poznal bych ho, kdybych byl na jiném místě. Když jsem byl v jeho družině, nikdy jsem se nedostal k tomuto jezeru, které je vlastně jen rozšířeným řečištěm. Seskočil jsem z břehu o kousek výš a toto místo jsem proplul na voru. Majje nám poskytovala vše, co jsme potřebovali. Rákos, vodu, ryby i maso zvířat."

"Kdybych se s tebou vydal k bažině, poznal bys místo, kde se utábořili tvoji bývalí společníci?"

"Docela jistě. Táboří na nejzažším výběžku chobotu, daleko od řeky. I za tmy bych to místo našel."

"Les dosahuje až k chobotu?"

"Ano."

"Je řídký nebo hustý? Jsou tam křoviny, které ztěžují pochod?"

"Křoviska rostou jen mimo les, který je úzký a není příliš hustý. Mezi stromy se dá lehce kráčet. Mohl bych tě doprovodit."

"Ještě si to rozmýšlím."

"Nedůvěřuješ mi, efendi?"

"Ne. Musím to přiznat. Už jsi jednou zradil..."

"Protože byli rovněž zrádci."

"Byl jsi jejich spoluviníkem a oni se na tebe spoléhali."

(...)

(......)