Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16. KAPITOLA
U BAŽINY HROCHŮ

Úkol dnešního dne byl úspěšně splněný a bylo nutné pomýšlet na odpočinek. Askárijové usnuli tam, kde seděli, s výjimkou těch, kteří byli určeni ke střežení zajatců. Schwarz a Bavor však ne a ne usnout. Přemítali o osudu Josefa Schwarze a lovce slonů a přidružil se k nim i novopečený Mesúf, který se vrátil do ležení až pozdě v noci.

O půlnoci se vystřídaly stráže. Oba Evropané a mladík se konečně zahalili do sítí a snažili se usnout.

Noc pomalu míjela. Schwarz vstal ještě před úsvitem, odhodil nepohodlnou síť proti komárům a chystal se na obhlídku stráží. Sotva vstal, připojil se k němu i Bavor.

"Spal jste?" tázal se.

"Nespal," odpověděl Schwarz.

"Já také ne. Už nikdy nemíním spát na kraji bažiny. Ta havěť si našla cestu i přes síť. Nedělal bych si z toho nic, kdyby se ty potvory nezaměřily přímo na můj nos. Co budeme dělat?"

"Prohlédnu si stráže."

"Mám lepší nápad."

"Jaký?"

"Pojďme lovit hrochy. Bylo by hanbou a hříchem tábořit u Bažiny hrochů a ani nevědět, jak ten "říční kůň" vypadá. Půjdete se mnou? Teď je právě doba, kdy se vracejí z pastvy do bažiny."

"Líbí se mi váš návrh. Půjdu s vámi."

"Dobrá. Jakou máte pušku?"

"Svou přece."

"Ale ta nestačí. Na takového tlustokožce nestačí jeden nebo dva výstřely,, leda byste měl v hlavni výbušné kulky."

"Ty jsem nechal na lodi."

"Já jich mám pár s sebou, ale nehodí se do vaší pušky. Víte vůbec, kde má hroch svou Achillovu patu?"

"Ano. Mezi okem a uchem."

"Celkem správně. Ale nejbezpečnější je střílet za ucho. Když znáte vhodné místo, vnikne kulka tvrdou lebkou do mozku. Přicházíte ze severu a podobného lovu jste se ještě nezúčastnil, ale já a Josef, váš bratr, jsme skolili nejednoho hrocha. Počkejte! Nabiju si pušku výbušnými kulkami a půjdeme."

Oba lovci si připravili pušky a když se východní obzor začal lehce zbarvovat, vyrazili k majji. Kráčeli těsně vedle břehu bažiny a pečlivě sledovali stopy zvěře.

Bavor se najednou zastavil a ukazoval na podupanou půdu.

"Víte, co se tu klátilo?"

"Samozřejmě. Hyppopotamus, hroch."

"Ano. Podívejte se na tu stopu. Ten behemot vylezl tudy z vody na břeh. Otisky jeho tlap jsou zřetelné v měkké půdě. Vlevo i vpravo třiceticentimetrové stopy a mezi nimi táhlý pruh, kudy se ploužilo jeho břicho. Byl to statný samec - ale co to je? Viděl jste?"

"Viděl."

"Co to bylo? Vyběhlo to z toho dutého kmene, ve kterém jsou jisté mravenci."

"Orycteropus ethiopicus."

"Správně. A arabsky?"

"Abú batiaf, Otec pazourů."

"Ano. Má dlouhé drápy. Jeho dráp jsem viděl poprvé u svého profesora přírodopisu, který měl ve svých sbírkách mnoho takových rarit..."

V tu chvíli se otřásl vzduch mohutným výstřelem. Byla to strašná rána, která nemohla pocházet z obyčejné lovecké pušky.

"Kdo to jen může být?" tázal se Otec čápa. "Bylo to jako rána z hmoždíře."

"Byla to bezpochyby kátil el fil našeho Štěpána," pronesl Schwarz klidně. "Jistě se ocitnul v nebezpečné (...)

(......)