Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

18. KAPITOLA
V POSVÁTNÉ ROKLINĚ

Bavorovy obavy z návratu slonů se ukázaly liché, ale sotva Evropané vkročili do ležení, chvátali k nim lodníci od břehu a oznamovali, že se na volné řece objevil cizí člun, který směřuje k majji. Schwarz s Bavorem ihned spěchali ke břehu.

Z místa méně porostlého rákosím bylo možno pozorovat řečiště daleko proti proudu. Po chvíli se objevil v tomto pruhu řečiště člun, poháněný několika vesly. Schwarz vytáhl dalekohled, chvíli pozoroval neznámé plavidlo a pak ho podal Bavorovi. Pfotenhauer chvíli pozoroval člun, zavolal k sobě Syna věrnosti a zeptal se:

Je to člun Zandů. Co to má znamenat? Vezmi tento přístroj a pohlédni."

Ibn al Vafá poslechl, pozoroval člun a oznámil:

"Je to válečný člun mého kmene. Ale co tady dělá? U kormidla je Vaháfi, nejudatnější a nejchytřejší válečník Zandů, který zná pobřeží této řeky až k jezeru Ombaj. Jejich příjezd rně však překvapuje..."

"Nemusíme se hned lekat," chlácholil ho Bavor, "vždyť to nejsou nepřátelé. Tito lidé nevědí, že tady táboříme. Jakmile uvidí naše lodě, jistě se obrátí. Musíme jim rychle oznámit, že jsou nablízku přátelé."

"Ano, efendi. Udělám to sám," prohlásil Syn věrnosti a pustil se hbitě do běhu podél břehu majje až k jejímu ústí do jezera. Dorazil ve chvíli, kdy tam člun vplouval.

Bylo slyšet, že kdosi volá na černochy, načež se rozlehly radostné výkřiky a člun zabočil ke břehu. Ibn al Vafá skočil do plavidla, které vplulo do majje.

Vaháfi už zdaleka poznal Otce čápa.

"Efendi, jsem rád, že tě vidím," volal mu vstříc. "Nepřicházíme sami. Za námi pluje mnoho našich bojovníků."

"Ale proč?" tázal se Pfotenhauer, když Zandové vystoupili na břeh.

"Přišel k nám obchodník z Metamba. Cestou se stavoval v zeríbě Omm et Tamásíh a dověděl se, že Abúl Mot není doma, ale že najímá Nuery na výpravu proti nám. Náš král se rozhodl, že ho předejdeme. Svolal své bojovníky a mě vyslal na výzvědy, abych zjistil, co se děje v zeríbě."

"To se dozvíš od nás. Kam mu máš podat zprávu?"

"Táboří u malé říčky, která ústí do Nilu nad Nirrehem. Tam se schoval se svým loďstvem, dokud se nevrátím."

"Kolik má s sebou bojovníků?"

"Více než pět set lidí."

"Dobrá. Jsme sice dost silní, ale když se k nám připojíte, neujde nám ani jeden otrokář. Jak dlouho byste museli veslovat, abyste se dostali odtud ke svému králi?"

"Ne déle než jeden den."

"Pojďte s námi do ležení. Tam se domluvíme."

V táboře se konala porada, která rozhodla, že Vaháfi se ihned vrátí ke svému králi, aby mu podal zprávu. Ňam-ňamové se měli vydat ze svého ležení přímo k Ombule, kde by se setkali se Schwarzovou skupinou.

Vaháfi se připravoval ke zpáteční cestě. V tom oznámila hlídka od jihu, že se k leženi blíží jezdec na koni. Pfotenhauer si pospíšil k hlídce a chvíli pozoroval příchozího dalekohledem.

"Je to běloch, ozbrojený po zuby," oznamoval, "kdo to může být? Patrně je to další posel od Abúl Mota."

Vaháfi se ujal dalekohledu a díval se také. (...)

(......)