Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19. KAPITOLA
V PASTI

Schwarzfovo opatrné jednáni bylo oceněno, jakmile vyšel z rokle. Otec jedenácti vousů, který se upřeně rozhlížel po okolí, uviděl v dálce několik pohyblivých bodů.

"Pozor! Jdou jsem lidé. Musíme se rychle ukrýt, aby nás nezpozorovali."

Všichni se rychle stáhli do křovin, odkud se jednotlivě odplížili zpátky do lesa. Shora z úkrytu se rozhlíželi po rovině.

V dálce bylo vidět nejdříve jen několik teček, ale brzy se objevovaly nové a nové tečky, které postupně narůstaly, až se nakonec spojily v úzkou jednolitou čáru, která směřovala přímo k rokli. Body se stále zvětšovaly a za necelých deset minut bylo možné rozeznat prvních pět jezdců, za nimiž se ubírali také pěšáci.

Po dalších pěti minutách bylo možné prohlédnout celý zástup, který se blížil v přísném pořádku a vždy za několika jezdci táhlo deset i více pěšáků.

"Je to ghazva!" vykřikl Pfotenhauer. "Kdo jiný by to mohl být než Abd el Mot a Otec smrti se svými otrokáři. Táhnou přímo sem a jistě mají s sebou i čerstvě nachytané otroky. Dobrá. Aspoň nebudeme muset dlouho čekat. Brzy začne tanec."

"Ale nebude pro ně moc veselý," prohodil Schwarz, obrátil se ke králi a pokračoval: "Zůstanu s Otcem čápa a budu pozorovat karavanu. Vy se vraťte do našeho tábora a oznamte našim lidem příchod nepřítele. Nechť zatím zůstanou na svých místech. Dauvarímu a Homrům strčte do úst roubík, aby nás předčasně neprozradili svým křikem."

Král poslechl bez námitek, pokynul ostatním a vydal se zpátky do ležení. Schwarz a Bavor upřeně pozorovali ghazvu.

Najednou spatřili jezdce, který vyrazil zezadu a hnal se vpřed, aby tam něco zařídil.

"Je to Otec nebo Služebník smrti," pravil Bavor, "podle všeho vyšle někoho na výzvědy, je-li vše v pořádku v rokli a jejím okolí."

Nemýlil se. Z přední skupiny se oddělili dva jezdci a cválali k roklině. Byli to statní Arabi, osmahlí tropickým sluncem. Na jejich chování bylo vidět, že blízkost cizích lidí nepovažovali za možnou, neboť nedodržovali ani základní pravidla opatrnosti a klidně vjeli do rokle. Zanedlouho z ní vyjeli a vraceli se ke ghazvě, aby oznámili výsledek svého pátrání.

Ghazva se mezitím přiblížila tak, že bylo možné rozeznat jednotlivé postavy. Schwarz vzrušeně oddychoval, zatínal pěsti a chvěl se rozrušením.

"Za několik minut se dozvím, je-li můj bratr zde a jestli žije nebo zemřel. Ale běda otrokářům, když ho neuvidím. Žádná milost, žádné slitování!"

Evropanům se naskytl pohled, při kterém jim krvácelo srdce. Spatřili dlouhou, téměř nekonečnou řadu otroků. Od sedla předního jezdce splýval dlouhý provaz, který obtáčel hrdla asi patnácti otroků, jejichž ruce byly spoutány na zádech. Černoši byli nazí a jejich těla pokrývali krvavé podlitiny. Šrámy svědčily o tom, že otrokáři je často seznamovali s bičem.

Za touto skupinou jeli tři jezdci, kteří vlekli za sebou po dvanácti otrocích. Tito nešťastníci měli navíc na nohou těžké dřevěné špalky, nejspíše jako trest za neposlušnost. Jejich těla (...)

(......)