Karl May

KARAVANA OTROKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

20. KAPITOLA
VÍTĚZSTVÍ

Přešlo odpoledne a nic vážného se nepřihodilo. Otrokáři se chovali klidně. Zabrali celou rokli a nevěnovali pozornost svým nepřátelům. Jejich vůdcové patrně přemýšleli o své záchraně, ale nedopracovali se k žádnému kloudnému výsledku. Chyběla jim totiž křídla - jediný prostředek, kterým by se dalo bez úrazu uniknout z obklíčení.

Konečně nastal soumrak. Ve středu rokle se rozhořela velká hranice, živená suchými palmovými větvemi, kterých byl dostatek. Před záseky také zaplanuly ohně a na celém návrší kolem rokle hořely veliké hranice.

Večer přišla za Schwarzem vzácná návštěva. U jeho ohně se nečekaně objevili Tolo a Lobo. Schwarz se jich zeptal, proč opustili své místo v ležení. Tolo odpovídal:

"Lobo a Tolo jsou z kmene Belanda, ubozí černoši z Ombuly jsou také Belandové. Lobo a Tolo je půjdou utěšit a pomoct, kdyby jim hrozilo nebezpečí."

"Jakže? Chtěli byste do rokle?"

"Ano, chtěli."

"Chytnou vás."

"Nechytnou. Noc je černá, rokle je černá, Lobo a Tolo jsou také černi - nespatří je nikdo."

"Kdyby vás poznali, zabili by vás. Vždyť jste uprchlí otroci."

"Vplížíme se k zajatcům. Nikdo nás neuvidí. Máme ostré nože, rozřežeme jim pouta..."

Schwarzovi se líbila jejich odhodlanost, přemýšlel o věci a záměr černochů se mu zdál uskutečnitelný. Promluvil o věci s Bavorem a ten měl na věc stejný názor.

"Dobře, dovolím vám to, ale musíte se zachovat podle mých příkazů," oznámil Schwarz.

"Lobo a Tolo učiní vše, co poručí dobrý bílý efendi."

"Doplížíte se ke svým krajanům a zbavíte je pout. Musíte jim ale vysvětlit, že se nesmí ani hnout, dokud neuslyší výstřel. Pak ať neztrácejí čas a nechť běží k východu z rokle. Rozuměli jste?"

"Rozuměli."

"Počkejte zatím tady. Vplížím se do průchodu, abych se přesvědčil, jak daleko je volná cesta."

"Ne, efendi. Lobo poleze sám. Je černý a může se plížit jako had. V zeríbě se mu to podařilo až do tokulu Abd el Mota."

Schwarz už znal tento příběh a černochovi plně důvěřoval. Dal mu svolení, načež Lobo zmizel v průchodu mezi záseky a skálou. Asi za čtvrt hodiny se vrátil a oznamoval:

"Vše je v pořádku. Belandové jsou vzadu, před nimi jsou otrokáři a uprostřed rokle je oheň. Vpravo je stan, pak nic a nedaleko záseku šest askáríjů - hlídačů. Sedí vedle sebe a nedávají pozor. Vypravují si mezi sebou. Lobo šel dvakrát kolem nich a neviděli nic. Lobo a Tolo mohou do rokle."

"Dobrá, jděte," řekl Schwarz. "Buďte však opatrní, nedělejte hluk a zachovejte se tak, jak jsem nařídil."

Černoši se protáhli kolem záseku, položili se na zem a naslouchali. Po chvíli se odplížili od vchodu a zmizeli ve tmě. Vojáci u záseku bedlivě pozorovali nenastane-li nějaký hluk, z něhož by se dalo soudit, že odvážní Belandové byli chyceni, ale v rokli panovalo ticho.

Schwarz si z hluboka oddechl a pokynul Bavorovi.

"To jsou stateční mládenci. A to někteří naši učenci tvrdí, že prý černoši jsou na stejné duševní úrovni jako zvířata. Je to nehorázná (...)

(......)