Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10. ALMANSOR

V téže době byl van Zoom, oblečený jako cizinec z Indie, připraven k odjezdu.

"Tak Bedřichu, dávej dobrý pozor, víš, že dřív nebo později čekám návštěvu. S hostem si budu povídat v pracovně, ty počkáš v předsíni, a když zazvoním a požádám o sklenku vody, znamená to, že máš zaujmout své postavení."

"Kde?"

"Přineseš mi sklenku vody a řekneš, že správce domu mi chce předložit požadovaný účet, pak se vrátíš do předsíně, odkud odejdeš do mé šatny. Tam se ukryješ pod stůl, dlouhý ubrus tě bude dostatečně krýt, ale přitom nespustíš oči ze šperkovnice a budeš vyčkávat. Znáš přece každý kousek, který je tam uložený."

"Ano."

"Ať se děje cokoli, ať přijde kdokoli, budeš zticha. Až bude po všem, podíváš se, co chybí, zapíšeš si to a cedulku zastrčíš do nějaké obálky, kterou mi předáš jako dopis. Když bude třeba, napíšu odpověď, a ty si ji venku přečteš a pak se podle ní zařídíš. Jasné?"

"Ano, jen jsem to ale ještě všechno nestrávil."

"Můj host asi půjde za mé nepřítomnosti do oblékárny. Bude ho zajímat šperkovnice. Jak se to přesně odehraje, to ještě samozřejmě nevím."

"Ta návštěva, to bude zloděj?"

"Zřejmě, ale teď už zapřáhej, Antonín jede se mnou."

Zakrátko seděl van Zoom v sáních pohroužený do úvah, až do chvíle, kdy sáně zastavily před domem Ulriky z Helfensteinu. Když ho přijala, postěžoval si na neúspěch při výpravě za oběma Wolfy, pak ji ujistil, že má další plány, které musí vyjít. "Nepřítel mi neuteče," řekl "jen mi dejte čas k jednání."

Ulrika se na něho dívala udiveně a s obdivem. To, co jí van Zoom předkládal, se zdálo fantastické.

Jakmile se van Zoom rozloučil s urozenou slečnou, zastavil se u bankéře z Helfensteinu, což byla jen zdvořilostní návštěva. Nora z Helfensteinu ho přijala mile, její manžel měl však obchodní jednání.

"Smím vás a vašeho pana chotě pozvat na dnešní večer?" zeptal se van Zoom.

"Děkuji, přijdeme rádi," odpověděla mu Nora rozzářeně.

Další Zoomova návštěva patřila plukovníkovi z Tiefenbachu. Van Zoom se přeptal na Hedviččino zdraví, ale hlavním tématem rozhovoru byla samozřejmě loupež. Plukovník chválil pohotovost policie i její taktnost, když dceru nepředvolali do budovy policejního prezidia, ale vyslechli ji v bytě.

Během rozhovoru ohlásil sluha návštěvu asesora Schuberta. Když ho přivítali a představili mu knížete van Zooma, plukovník se zeptal, zda by s ním příchozí chtěl mluvit mezi čtyřma očima.

"Ale kdepak," namítl asesor, "není v tom nic tajného, jde jen o obviněného Richarda Bertrama."

"Prosím vás," řekl van Zoom, "nikdo přece nevěří, že by mohl být kumpánem obra Bormanna."

"To je pro mne taky záhada."

"Pan Bertram to doznal?"

"Není schopný řádného výslechu, buď je apatický anebo fantazíruje."

"Třeba simuluje," poznamenal plukovník.

"Taky jsem si to myslel, ale teď už tomu nevěřím."

"Copak to, co říká, dává nějaký smysl?"

"Ne, jenom stále volá něco o noci, nebo přednáší verše o mořské víle. Jedna z básní byla (...)

(......)