Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11. POKUŠENÍ

Když téhož večera, předjel bankéřův vůz k domu cizince z Indie, byl van Zoom už doma a právě mluvil se sluhou Antonínem.

"Tak komorná tě pozvala k sobě? To jsem rád, ale uvidí tě i ostatní služebnictvo?"

"Kdepak, komorná dbá velice na svou dobrou pověst."

"Znamenitě! Já samozřejmě nevím, jak dlouho se tu moji hosté zdrží, ale pokládám za důležité, abys je mohl sledovat poté, co se vrátí domů."

Antonín se zatvářil prohnaně. "To je třeba zařídit hodně hloupě."

"Jak to?"

"Nechám se panstvem překvapit v pokoji."

"Výborně, nebudeš mít čas se vzdálit a schováš se, abys mohl všechno sledovat," usmál se van Zoom.

"Tak jsem to myslel. Komorná sice bude strachy bez sebe, já se ale pokusím všechno pozorovat."

"Můžeš říci komorné, že panstvo se vrátí k půlnoci. Já se už postarám o to, aby přišli dřív. To, co bych rád objevil, se týká ložnice."

"To abych zalezl pod postel."

"Dejme tomu, ale jak se pak dostaneš ven, je tvůj problém. Potom mě musíš najít u veliké kašny, a teď už dost, někdo zvoní, to budou oni."

Kníže kráčel hostům v ústrety. Překvapeně však uvítal jenom Noru z Helfensteinu bez manžela.

"Pozvání přišlo příliš náhle, a manžel měl už sjednanou naléhavou obchodní schůzku, pokoušel se ji odložit, ale nešlo to. Dovedete si jistě, Jasnosti, představit, jak ho to mrzelo," vysvětlovala Nora manželovu nepřítomnost.

"I mě to mrzí," uklonil se kníže a políbil Noře ruku.

"Asi vás moje přítomnost neodškodní, ale nemohla jsem přenést přes srdce, abych naše setkání odvolala."

"Jste mi samozřejmě co nejsrdečněji vítána, milostivá paní," ujistil ji kníže a zavedl Noru do pracovny, kde si oba vyměnili několik bezobsažných společenských frází, dokud se v jídelně neobjevil Bedřich, aby přistrojil stůl.

"Malá večeře ve dvou, milostivá," usmál se hostitel, "bohužel v domě chybí pečlivá ženská ruka, musím prosit o shovívavost."

"Udělám všechno, abych pečlivou ženskou ruku nahradila," podotkla paní Nora, a pak se během večeře starala o knížete, jako by ona byla hostitelkou. Když po večeři projevila zájem shlédnout i další komnaty Zoomova domu, netušila, jak nahrává knížeti do ruky.

Vydali se na obhlídku, provázeni Bedřichem. Nora obdivovala bohatství i vytříbený vkus knížete, přecházeli z jedné místnosti do druhé, Nora si všímala zvláštních předmětů, cizokrajných rarit, jejichž cenu a někdy ani název neznala. Přitom jí van Zoom vyprávěl, že jeho sídlo v Indii je mu pravým domovem a tento dům že si najal jen na přechodnou dobu.

Vrátili se do pracovny, Nora usedla do křesla a poznamenala: "Jasnosti, překonal jste moje očekávání, vypravují se o vás ve společnosti fantastické věci, ale skutečnost všechny předčí."

Van Zoom pokrčil rameny.

"To všechno nemá duši, spatřila jste vlastně zařízení osamělého muže, a bohatství není totéž co štěstí. Co znamenají například drahokamy, z nichž každý představuje jmění, když si za ně nemohu koupit pravé štěstí?"

"Drahokamy?" vydechla, (...)

(......)