Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12. JED

František z Helfensteinu doprovodil návštěvníky až ke schodům, nikoli ze zdvořilosti, nýbrž proto, aby se přesvědčil, že skutečně odešli. Pak vběhl do pokoje. Nora byla bílá jako křída.

Bankéř musel vynaložit nadlidské úsilí, aby jí neskočil po krku. Chodil po pokoji sem a tam, konečně se zastavil a vrhl na ženu pohled plný nenávisti a opovržení.

"Zlodějko!"

Pozvedla obočí, v očích se jí zračila spíše lhostejnost než pokora.

"Darebáku," odpověděla a zívla přitom, jako by ji tato zábava nudila.

"Já ti snad nařežu!" vykřikl bankéř a zvedl pěsti.

"Nařežeš? Zavolala bych pak služebnictvo, aby mne chránilo."

"Zavolej, ať se služebnictvo dozví, proč tak jednám."

"Ty mi chceš vyhrožovat? Kdo jsi? Pes žijící jen z mé milosti. Stačí jediné mé slovo a je po tobě, ty zloději, pašeráku, podvodníku, vrahu!"

Vypadalo to tak, že se František z Helfensteinu vrhne na svou ženu, ale ta se na něho dívala opovržlivě a beze strachu.

"Ovládej se, nebo skutečně zavolám sluhy. Lepší bude, když si o tom všem rozumně pohovoříme. Co vlastně dokazuje, že se kameny našly tady?" zeptala se Nora výsměšně.

"Žes je ukradla!"

"Je přece hodně lidí, kteří mají přístup do těchto prostorů. Zloděj si prostě myslel, že úkryt u mě je bezpečnější než kdekoli jinde. A byly kameny skutečně uschovány u mě? Kde byly?"

"V soklu zatracených hodin, to ty přece dobře víš."

"Kdo vyndal ty kameny, ty?"

"Ne, jeden z policajtů."

"To jsem si mohla myslet. Prostě je měl už předem v dlani a jen je jako našel."

"Ty si myslíš, že takové pohádce mám věřit?"

"To není důležité, zdali mi věříš ty, jde o to, co řekne soudce."

"Sakra, copak ty myslíš, že je moudré, hnát to všechno až k soudu?"

"Nevidím žádné nebezpečí. Kdo je vlastně ten detektiv, který se ani nepředstavil? To je nějaká pohádková bytost?"

"No ale..."

"Ty máš strach," přerušila ho "já na tvém místě bych ho popadla a zneškodnila."

František pokrčil rameny.

"Jsi ustrašený zajíc," vysmívala se mu dál.

"Vím prostě, co si mohu dovolit a co ne. A už dost, rád bych teď věděl, co dál, když jsme teď v nebezpečí. Jak ho odvrátit?"

"Konečně rozumná řeč," rozzářila se Nora, "když se budeš ptát takhle, ráda ti odpovím, ale výhrůžky a nadávky, s tím jdi do háje."

"Kdy jsi sebrala ty drahokamy?"

"Včera. Naskytla se velmi vzácná příležitost."

"Kdo tě viděl?"

"Nikdo. Podezření se opírá jenom o dedukci."

"Cos chtěla dělat s těmi kameny?"

"Nejprve je uložit do bezpečí, kdoví, zda by se později vloupání podařilo."

"Proč ses mi nesvěřila, že van Zoom je ochotný otevřít nám dveře svého sídla, šel bych s tebou. Tobě se to ovšem nehodilo, protože jsi chtěla mít kořist jen pro sebe. Ale budiž, to je teď fuk. Jeden z kamenů jsi zřejmě nesla k židovi, on ho nekoupil?"

Nora stručně vylíčila, co se seběhlo.

"Je to vrchol neopatrnosti, ten fízl tě sledoval a pak šel k Rosenbaumovi, kde se všechno dozvěděl. Dostala jsi nás do hrozné situace. Teď (...)

(......)