Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15. TĚŽKÁ ZKOUŠKA

Paní Nora z Helfensteinu náhle onemocněla nervovou chorobou a musela být převezena do rollenburgské nemocnice k profesorovi Hoffmannovi.

Její manžel, bankéř František z Helfensteinu, byl očividně zdrcený jejím osudem, alespoň tak se to jevilo lidem.

František z Helfensteinu ve skutečnosti splnil to, co na něm žádal jeho tajuplný sok, a paní Noru tak dostal za pomoci apatykáře Horná do ústavu pro duševně choré. Věřil, že později zemře. Nevěděl ještě jak a musel nejprve zjistit, jak se profesor staví k tomuto neobvyklému případu. Profesor Hoffmann byl řádný lékař a nepodplatitelný člověk.

Zatím František z Helfensteinu považoval za účelné občas zajet do nemocnice a starostlivě se poptávat na zdravotní stav své ženy.

"Nevím, co si o tom všem mám myslet," řekl mu při jedné takové návštěvě profesor, "zkoušel jsem všechno možné, teplé koupele, galvanický proud, masáže údů i celého těla, nasadil jsem nejrůznější medikamenty, ale nic nezabralo. Musíte mi ponechat ještě čas."

"To jste mě moc nepotěšil," řekl bankéř.

Profesor pokrčil rameny.

"Ještě není nic ztracené, horší by bylo, kdybych vám teď musel říci, že vaší paní není pomoci."

Nato zavedl lékař hosta do pokoje, kde ležela Nora. Byla bledá, tep měla sotva hmatný a dech neznatelný.

"Spí," řekl Helfenstein.

"Nespí," vysvětlil mu poté v předpokoji lékař, "vaše paní má nemoc, s jakou jsem se dosud nesetkal, je to hluboké ochrnutí."

"Máte nějaké vysvětlení, jak k tomu všemu došlo?"

"Mám být docela upřímný?"

"Prosím vás o to."

"Milostivá paní není," řekl a podíval se bankéřovi ostře přímo do očí, "nervově chorá, někdo ji do takového stavu uměle přivedl!"

Helfenstein zřejmě znejistěl.

"To nemůžete myslet vážně, profesore, to by přece byl zločin!"

"Ano, jistě, já nehádám, mám svůj názor podložený. Vaše paní je sice ochrnutá, ale vnímá všechno."

"A myslíte si, že dokonce slyší, co se u její postele povídá?"

"Každé slovo. Dokonce by i všechno viděla, kdyby se jí podařilo otevřít oči. Mám podezření na trestný čin a obávám se, že budu muset záležitost oznámit policii."

"Ale profesore, jak by se to mohlo stát? Vždyť manželka byla pořád v mé blízkosti. Ne, jsem přesvědčený, že se mýlíte."

"Nemýlím se. Někdo podal vaší ženě ochromující jed."

"Vy byste chtěl doopravdy celou věc ohlásit? Proboha, ten skandál, moje žena by se vyděsila, kdyby se o tom po svém uzdravení dozvěděla. Nezlobte se, to nemohu připustit."

"Jako lékař mám své povinnosti, pane bankéři, už jsem i tak čekal déle, než jsem měl. Váhal jsem jen proto, že jde o jméno přední rodiny ve městě, teď k tomu přistupuje ještě jedna okolnost, která mne nutí, abych hlášení neodkládal. Včera tady na klinice nastoupil nový asistent. Doktor Zander je sice mladý, ale předchází ho znamenitá pověst, osvědčil se v jiných nemocnicích a není to člověk, který by se dal opít rohlíkem, a tak je v sázce i má vědecká autorita. Nemohu se prostě před ním blamovat."

(...)

(......)