Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

16. ŠTĚDRÝ VEČER

Velmi často se Bertramovi stávalo, že si před očima vybavoval podobu knížete van Zooma a v noci se mu zase zdálo, že se naci ním sklání půvabná dívčí tvářička. Vždycky raději zase zavřel oči, aby mu ty sny neutekly.

"Noci! Moje noci!" šeptal.

Ubíhal den za dnem. Richardovi se dařilo stále lépe, už slyšel a vnímal, uvědomoval si, co se stalo, všechno přijímal v klidu a pokorně, dokonce i zprávu o smrti svého otčíma. Lékaři usuzovali, že nebezpečí recidivy jeho nemoci je zažehnáno. Subjektivně se cítil dobře a chtěl odejít z nemocnice, ale lékaři s propuštěním ještě váhali.

Nastal Štědrý den. Jako jindy i tento den přišel k jeho lůžku van Zoom a ptal se, jak se mu vede.

"Chci odtud pryč," svěřil se Richard, "nic jiného si nepřeji." S těmi slovy vytáhl ze zásuvky nočního stolku několik listů papíru.

"Vidíte, že zase píšu, vzniká druhý svazek mé sbírky."

"Honorář šedesát marek," doplnil van Zoom.

"Ne ne," protestoval pacient, "za druhý svazek mi Strickrod slíbil pětasedmdesát. A on dodrží slovo."

Kníže se usmál.

"Ano, vidím, že jste už zdravý, milý příteli, uvažujete prakticky a zřejmě nemáte problémy. Počkejte do večera, pak snad uděláme tečku za minulostí."

Den se vlekl. Konečně se setmělo a sestřička Richardovi přinesla nějaké balíky.

"To je pro vás," řekla a dodala: "máte si to obléct."

S napětím rozbaloval Richard dárky a nalezl tam nový, krásný oblek se vším, co k němu patří. V zrcadle se na sebe nemohl vynadívat. Kdo byl dárcem takového daru?

Ve dveřích se objevil van Zoom.

"Držím slovo. Jste propuštěn. Venku čeká kočár."

Jako ve snách Richard nastoupil.

"K plukovníkovi Tiefenbachovi," pokynul kníže kočímu.

"Co tam?" podivil se Richard.

"Pozvali nějaké hosty a vy jste mezi zvanými. Jen pojďte, pane Bertrame!"

Van Zoom se svým chráněncem prošel domem kolem uklánějících se sluhů a zastavil se před dveřmi, na které zaklepal.

"Jen jděte," šeptl směrem k Bertramovi, "však se ještě pak uvidíme."

Richard vstoupil.

Zmateně se rozhlížel po pokojíku a uviděl dívku, která se zvedala se židle. Byla to Hedvika z Tiefenbachu a šla Richardovi vstříc.

Krev mu začala bušit ve spáncích, v rozpacích křečovitě shledával slova, ale marně. Dívka mu podala ruku, které se Bertram skoro neodvažoval dotknout.

"Konečně!" řekla Hedvika přirozeně, "však jsme se na vás natěšili. Vítám vás po tak těžké době. Posaďte se u mne na chvilku, rodiče přijdou hned."

Bertram byl šťastný, ale zmatek zakrýt nedokázal.

"Nejprve vám chci poděkovat, pane Bertrame," začala Hedvika opatrně, "kvůli mně jste v poslední době tolik vytrpěl. Tady v domě začalo vaše trápení a tady také skončí. Místo abyste se za svou obětavost dočkal díků, dočkal jste se hrubé nespravedlnosti."

Richard postupně získával vnitřní rovnováhu.

"Nemám důvod k výčitkám vůči nikomu, slečno. To všechno zavinil řetěz náhodných okolností. Nikdo tím nebyl vinen."

Podívala se mu do očí a s úsměvem (...)

(......)