Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23. HRACÍ HODINY

Bylo kolem jedenácté, když od domu van Zooma odjížděly poslední sáně. Noc byla temná a bouřlivá, silný vítr vál ulicemi a zaháněl sněhové vločky na okenní skla příbytků, plynové lucerny se komíhaly a opozdilým chodcům bylo jejich mihotavé světlo sotva co platné.

Zhaslo světlo také u vchodu do van Zoomova domu a v několika minutách se do tmy ponořila celá budova.

Mýlil by se však ten, kdo by z toho usuzoval, že všichni obyvatelé tohoto domu šli spát. Služebnictvo se zdržovalo v prostorách, jejichž okna směřovala do dvora, vpředu v pracovně seděl s hlavou v dlaních kníže van Zoom a díval se oknem do tmy, kde poletovaly sněhové vločky. Přemýšlel o Noře z Helfensteinu, kterou na přání policejního prezidenta převezli do státní nemocnice, kde byla k dispozici úřadům pro jejich dotazy, a dostávalo se jí tam péče, potřebné pro rekonvalescentku.

Van Zoom byl spokojený s Nořiným doznáním. Vzpomněl si na tajného radu Stiewa, který před dvaceti lety vzal Gerharda Burga do nesmlouvavého křížového výslechu a posléze ho svým rozsudkem škrtl z řad živých. Teď asi pan tajný rada sedí a bilancuje dobu před dvaceti lety...

Van Zoom náhle vyskočil, protože si uvědomil, že se nepřítel ještě nevzdal. Pokud se však seběhne všechno tak, jak kníže předpokládal, pak hejtmanova hodina musí udeřit ještě dnes krátce po třetí hodině ranní.

Do pokoje vešel zcela nečekaně Bedřich s hlášením z věznice, že neznámý pachatel večer mezi desátou a jedenáctou hodinou střílel do prázdných cel, ve kterých byli až do pozdního odpoledne zavřeni oba Wolfové. Páchatele sice mohli chytit, ale kníže, který ho velmi dobře znal, doporučil, aby ho nechali běžet. Van Zoomova předpověď, že se hejtman bude snažit odstranit v průběhu ultimáta všechny svědky a zamést stopy, se naplňovala.

Kníže znovu probral všechna svá opatření, poté ještě jednou povolal Bědřicha, který byl do všeho zasvěcený.

Když zvon na kostelní věži ohlásil třetí hodinu, odpoutala se ze stínu stromu poblíž hlavní brány postava a přiblížila se k domu. Byl to muž ponořený do přemýšlení, když procházel kolem brány, vypadl mu ze zmrzlých rukou kapesníček.

"Pst!" ozvalo se z druhé strany brány. "V pořádku, příteli," slova vyslovil Bedřich, který plnil to, co měl uloženo a muž se obezřetně přikrčil a zase zvedl kapesník. "Říkal tu někdo něco?" zašeptal.

"Ano."

"Co jste povídal?"

"V pořádku, příteli."

"Nerozumím vám."

Tu za Bedřichovými zády zakřupal sníh a vedle něho se objevil druhý muž a prohlásil:

"Všechno je v pořádku, jen pojďte!" vybídl pozdního chodce, který vzápětí přelezl plot.

"Přišel někdo do domu za poslední dvě hodiny?" zeptal se pak Bedřicha druhý muž.

"Ani živá duše."

"Nic nápadného?"

"Nic."

"Dobře, dnešek je pro vás hlavní zkouškou, pokud všechno klapne, jste majitelem hospůdky, jestliže se ve vás mýlím, jste už teď mrtvý."

"Nono," usmál se Bedřich, "putyka je mi milejší než rakev."

"To doufám, ale spoutat vás (...)

(......)