Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

25. ZÁVĚREM

První cesta, kterou van Zoom hned ráno podnikl, vedla do domu Františka z Helfensteinu, hlídaného policisty. Odtud odešel kníže s horou spisů pod paží do budovy soudu. Počasí se náhle změnilo, městem vanul vítr a měnil sníh v špínu a marast. Lidé dosud zvyklí na lednové mrazy, otevírali okna. Byla to předzvěst jara.

Zdálo se, že asesor Schubert s návštěvou knížete počítal. Ještě stále byl pod dojmem včerejšího večera, kdy se kníže v Ulričině doprovodu dal poznat celé společnosti.

"Děkuji vám, Jasnosti, že jste mne včera přizval k oné zvláštní proměně! Musíme mnohé napravit ve věci Gerharda Burga, který se vyklubal z knížete van Zooma, a máme být proč vděční cizinci z Indie. Začetl jsem se do aktů hejtmanových a musím říci, že bez vás bychom se mu asi nikdy nedostali na kobylku. Víte, Jasnosti, že pan ministr má dnes o celé záležitosti referovat králi?"

Van Zoom učinil odmítavé gesto.

"Nezapomínejte, pane asesore, že jsem všeho dosáhl tak rychle, protože jsem se setkal se vstřícností a ochotou. Hovořme tedy o něčem jiném. Slíbil jste mi, že budete dnes tak laskavý a předvedete starého kováře."

"To jsem už zařídil. Podle mě, Jasnosti, má starý Wolf s hejtmanem nevyřízené účty a snad kdysi něco udělal v rozporu se svými zásadami pod silným tlakem."

"Toto podezření mám už dávno," usmál se van Zoom, "chybí mi k němu jenom klíč. Možná, že tehdejší... ale, uvidíme. Třeba prozradí Gerhardovi Burgovi něco, co si zatím při výslechu nechával pro sebe."

Schubert zazvonil a přišel soudní sluha, své místo zaujal i zapisovatel. Oběma dal Schubert pokyny. Za chvíli se otevřely dveře a vstoupil starý Wolf. Ve vazbě zchátral, nohy mu ztěžkly, hlavu měl zapadlou mezi rameny a vykloubenou pravou paži na obinadle.

Starý Wolf kráčel ke stolku jako ve snách. "Pane asesore," řekl tiše, "prosím vás, pusťte mého syna, je docela bez viny, věřte mi..." Tu se zarazil a vzápětí křikl: "Proboha svatýho, Ježíši kriste! Pan Burg!" Podržel si ruku před obličejem, jako by se chtěl ujistit, že se mu to vše nezdá.

"Ach, tak vy si na mě ještě vzpomínáte, Wolfe?" řekl van Zoom rozrušeně, "to je dobře. Posaďte se, přišel jsem sem, starý příteli, abych vám poděkoval, protože bez vás bych dnes sotva byl na živu."

Wolf upřeně zíral na muže za stolem, pak se sesul na nejbližší židli, až zapraskala. "Poděkovat mně, a že byste nebyl naživu..."

"Tak je to, příteli, kdybyste mě tehdy nezachránil z toho vlaku, neocitl bych se nikdy na svobodě, možná by mně třeba i popravili jako nebezpečného vraha."

S těmito slovy van Zoom vstal, obešel stůl a zastavil se před ohromeným kovářem.

"No ano, Burg, Gerhard Burg... ale ten to přece všechno ví..." opakoval starý muž jakoby duchem nepřítomný.

"Ano, Wolfe, možná, že ne všechno, ale hodně a dost k tomu, abych uchránil vašeho syna i vás před vězením."

"Ano, syna!"

"Nejdřív vám musím říci o založení požáru na zámku Heífenstein..."

Vězeň vyskočil, ale na Burgův pokyn zase (...)

(......)