Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3. ČLOVĚK V MASCE

Po rynku kráčel velmi dobře oblečený, snad šedesátiletý muž s prošedivělým plnovousem. Trochu za sebou vlekl levou nohu a těžce se opíral o hůl se stříbrnou rukojetí. Zabočil do horní části Vodní uličky. Číslo čtyři viselo nad vchodem do jednopatrového, ubohého domečku, na jehož portálu si mohl každý přečíst, že tam obchoduje veteší Salomon Rosenbaum a že tam lze i leccos zastavit.

Dveře byly zamčené. Příchozí zaklepal a teprve po delším čekání se objevil ve špehýrce ženský obličej s křivým, ostrým nosem.

"Co chcete?"

"Něco si chci koupit!"

Hlas ženy dostal přátelský nádech. "Ale to jen račte dále a počkejte, prosím, chvilenku. Manžel tam někoho má."

Pustila hosta dále, zamkla za ním dveře a odvedla ho do světnice, kde se válela spousta harampádí. Zatímco se pán usadil na židli, otevřela žena dveře do vedlejší místnosti.

"Sálo, přišel nějakej vzácnej pán, kterej chce s tebou udělat kšeft. Jen ať ta ženská už jde, beztak z ní nic nekouká."

Hned nato opustila světnici. Stará, kalná olejová lampa trochu projasnila místnost, avšak hostova tvář zůstala ve stínu, tím spíš, že si posunul židli ještě víc do šera.

Dveře ze sousední místnosti se opět otevřely, objevila se mladá žena tiše vzlykající. Ve dveřích stanul vychrtlý, dopředu nachýlený majitel firmy, pan Salomon Rosenbaum.

"Tak jen jim to vyřiďte!" nakvašeně vyprovázel ženu. "Zálohu můžu dát jenom na to, co dostanu sem, do svýho kšeftu. Co zůstane u vás v kvartýru, mne nezajímá. Do toho mi nic není, že ten stůl a postele doma potřebujete!"

Host pokýval hlavou, jako by s Rosenbaumem souhlasil.

"Jen račte, prosím, pane," Rosenbaum udělal gesto, jako by návštěvníka zval dál. Ten však zůstal sedět.

"V pořádku," řekl posléze, "to můžeme vyřídit tady, ale zavřete dveře, pane Rosenbaume."

Jeho slova vylučovala odpor.

"Vaší paní jsem sice řekl, že si jdu něco koupit," pokračoval příchozí, "ale především se od vás potřebuju něco dozvědět. A chci slyšet pravdu!"

Rosenbaum se posadil na nějakou starou bednu. Přitom si projel rukou po šedivých, kudrnatých vlasech.

"A ták, pán bude od tajný policie, pán bude detektiv...?" zeptal se s dobře hraným klidem.

"Kdo jsem, se dozvíte včas, až mi zodpovíte moji otázku."

"Jak vám můžu odpovídat, když vás ani neznám..."

"Však vy mi už odpovíte, protože v sázce je mnoho, třeba i váš život."

Stařec prohnaně zavětřil.

"Můj život? Bože Abrahámův! To zní hrůzostrašně, že ano? Jako by se mnou mluvil sám veliký hejtman..."

"Veliký hejtman? A kdo to má být?"

"Když je pán od policie, ví to lip, než já."

"Nezáleží, odkud jsem já, ale co víte o hejtmanovi?"

"Co já o něm můžu vědět, vážnosti. Nic, pranic nevím, milej pane."

"Tak dost! Žádné hlouposti, Rosenbaume! Nařizuji vám, abyste mi řekl všechno, co o hejtmanovi víte. Povídejte, jako byste měl před sebou člověka, který se ve městě ještě nevyzná a nikdy tu nebyl."

Ostrý tón na žida velký dojem neudělal. Skoro (...)

(......)