Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4. Z POVĚŘENÍ NEZNÁMÉHO

Zadní dvorky domů ve Vodní uličce sousedily se zahradami jiné ulice, ve které bydleli zámožní lidé.

První patro domu, který sousedil s domem číslo deset ve Vodní uličce, slavnostně svítilo. Ze sání vystupoval jeden člověk za druhým, všichni v drahocenných kožiších. Nahoře hosty uváděli sluhové dále do salonu, kde je vítala paní domu, paní plukovníková z Tiefenbachu.

Jejím manželem byl starší bratr zavražděného rytmistra z Tiefenbachu, manželé měli jediné dítě, osmnáctiletou Hedviku.

Hosté nenucené postávali ve skupinkách, probírali novinky a čekali, až dá paní domu pokyn, aby přistoupili k tabuli.

"A já vám povídám," řekla manželka vrchního zemského soudního rady, "že ten hejtman patří k společenské smetánce."

"Ale jděte, jakpak jste k tomu došla?" zeptala se Nora z Helfensteinu, jejíž manželství s vlastním bratrancem Františkem kdysi společnost přijala s rozpaky. Nora byla stále krásná, přestože jí už minula čtyřicítka.

"Docela jednoduše, má drahá," vysvětlovala svůj postoj paní vrchní radová. "Jak jinak by mohl tak přesně znát majetkové poměry svých obětí? Manžel si ostatně myslí totéž."

"Tak to nelze nic namítat," komicky ji šlehla paní bankéřova z Helfensteinu.

"Vždyť on musí znát nejrůznější detaily kolem finančních transakcí, že to až hraničí se zázrakem," pokračovala paní vrchní radová, aniž si Nořiny poznámky všimla, "má informátory prostě všude."

"Asi i u policie," připojila se jiná dáma.

"Ne, určitě ne!" protestovala energicky paní vrchní radová. "Naše policie je poctivá a čestná!"

"Musí být výjimečně schopný," přisadila si další dáma.

"Výjimečně schopný? To spíše všeho schopný," povytáhla paní vrchní radová obočí. "Zacházíte moc daleko, má drahá... každý záhadný člověk nemusí být ještě výjimečně schopný, a hejtman loupežníků už vůbec ne."

"Snad, ale každá záhada má své kouzlo, a už to ho dělá přitažlivým," pokývala hlavou paní Nora, "vezměte si Inda, co si o něm povídá celé město, ačkoli s ním zatím nemluvilo snad ani deset lidí."

"Máte na mysli knížete van Zooma?" zeptala se paní radová. "Jistě máte pravdu, drahá, ale označení Ind není správné. On není Ind, ale Holanďan, jen dlouhou dobu žil v koloniích."

"A je doopravdy tak bohatý, jak se o něm proslýchá?"

"Kdoví," pokrčila paní radová rameny. "Nikdo z našich kruhů nepřekročil zatím práh jeho domu, a to už ve městě žije pomalu půl roku. A ani on nikoho nenavštívil..."

"Jak nezdvořilé," vmísila se do hovoru jedna z mladších dam. "Člověk jako on přece musí pěstovat společenské styky. To je jeho povinnost."

"Třeba se tu dnes objeví," utrousil směrem k hloučku dam jakýsi pán ve smokingu. Údiv mu byl odpovědí.

"Jak to myslíte?"

"Pokud vím, před několika dny se s ním seznámil pan plukovník z Tiefenbachu a na dnešní den ho pozval."

"No vida," zprávu s radostí kvitovala paní Nora, "ale když přijde, pak se už nebude moct nadále izolovat, jak to zatím dělá."

Ve chvíli, kdy jedna dáma (...)

(......)