Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. STARÝ A MLADÝ WOLF

Události poslední noci, nejprve večírek u plukovníka z Tiefenbachu, pak ono setkání s hejtmanovými raubíři a dlouhý rozhovor s Ulrikou z Helfensteinu přivedly van Zooma na lůžko s velkým opožděním. Přesto nazítří ráno byl záhy na nohou. Sluha Bedřich přinesl jako jindy snídani.

"Dej zapřáhnout do saní," řekl mu van Zoom, "vezmi ty staré, a taky staré koně. Pojedeme na Helfenstein."

"Dobře pane, a kočí..."

"Ne, pojedu sám jen s tebou. Ty budeš dělat kočího. A nikdo nemusí vědět, že odjíždíme."

"Znamená to tedy, že se mám převléct?"

Van Zoom se usmál. Těšilo ho, že se stále přesvědčoval o schopnostech lidí, kteří ho obklopovali.

"Správně," pochválil sluhu, "udělej se trochu starším, slušně se obleč, ale ne městsky. Já budu něco jako makléř s pozemky, bohatý, ale nemotorný.

Pojedeme za hostinským Wolfem do Helfensteinu a za jeho synem kovářem.

"Konečně se s nimi poznám."

"I s tím neznámým?"

"Když tam bude, pak samozřejmě. Doufám, že se tam leccos dozvím."

Sluha odešel. Van Zoom sáhl po poště, která ležela jako vždy vedle snídaně, zběžně ji prohlédl, udělal pár poznámek a vyřízení korespondence přenechal sekretáři.

Pak odešel do šatny, kde stály dvě mohutné skříně, na jejichž dveřích visela zrcadla. To umožňovalo knížeti, aby sám sebe mohl bez nesnází prohlédnout ze všech stran. Jeho "detektivní" převleky musely být vždy perfektní, od hlavy až k patě. Brzy by v těžkopádném, blahobytném muži s černými vlasy a vousy, v staromódním kožichu, s čepicí z beraní kožišiny a s nohama ve vysokých válenkách nikdo nehledal elegantního knížete van Zooma.

Dole již čekaly sáně, a to před zadním východem z domu. Bedřich byl také nachystaný, měl znamenitou masku, široká ramena, vyzařovala z něho dobrosrdečnost. Sluha se hodil k pánovi a k povozu s těžkými koňmi jako ulitý.

"Ty víš, kam, Johanne," řekl pán mírně a sluha si uvědomil, že pro dnešek bude Johannem. Vyjeli za město do zasněžené krajiny. Van Zoom seznámil sluhu velmi stručně s událostmi noci, vyprávěl, jak si poradil s hejtmanovou čeládkou, svěřil se, že o tajemném muži se nic nového nedozvěděl, a také, že Ulrika se stala jeho spojencem v boji za očištění cti Ger-harda Burga.

"Hm," zamručel Bedřich-Johann, "a ví také o dnešní vyjížďce?"

"Ne, to ne," vysvětlil kníže, "to by nemělo smysl. Mám zásadu, že pokud jsem někdy na pochybách, raději mlčím. Tím se méně pokazí."

"Ano," dodal sluha, "hlavně vůči ženám je opatrnost nutná."

"Ale abys byl informovaný, pak ti musím říct, Johanne, že se jmenuji Leberecht Schulze, bydlím v Buchwaldu a jsem agentem pro prodej realit. Účelem mého pobytu v tomto kraji je - a teď se můžeš, Johanne, divit - udělat z tichého, chudičkého Helfensteinu bohaté lázně."

"Cože?" podivil se Johann. "Lázně? Jaké lázně?"

"Ano, lázně. Já jsem totiž přišel na to, že prameny v Helfensteinu jsou léčivé."

"To je tedy hezký švindl!"

"Ne tak docela," odporoval kníže sluhovu hodnocení, (...)

(......)