Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. HLEDAČI POKLADŮ

Starý Wolf se zase stáhl do kuchyně, snad aby hosty při jídle nerušil. Bedřich spokojeně hltal, občas zašilhal směrem ke dveřím do kuchyně. Tam se zprvu ozývaly hlasy, ty však umlkly.

"To je hrozné," zabručel sluha. "Teď se ten starý šejdíř přesune do kovárny a porada bude pokračovat. Tápeme v temnotě."

"Nemůžeme chtít všechno naráz," podotkl kníže, "pojď, zhodnotíme to. Tak prý je jejich tajemství vyzrazeno, řekl jeden z těch výtečníků, když se dozvěděli, že si dělám zálusk na bažinu. Těm třem na močálu záleží, ale proč? Snad jde o pašování... třeba tam mají nějaký úkryt."

"Měli bychom se kolem té bažiny poohlédnout," navrhl sluha.

"To ano," souhlasil van Zoom, "zůstaneme tady přes noc, vyptám se starého Wolfa na nějaký pokojíček a namluvím mu, že bychom si chtěli tu oblast trochu víc prohlédnout. To také uděláme hned teď, odpoledne. Večer se brzy uložíme k spánku, tedy jako k spánku, a budeme na čekané. Jestli ti tři mají v bažině nějaký úkryt, pokusí se možná hned v noci něco podniknout. A my jim budeme v patách."

"A zasáhneme?" zeptal se sluha.

"To ještě uvidíme," řekl jeho pán. "Hejtmana můžu zadržet jen tehdy, až budu mít pohromadě celý součet jeho hříchů. I s důkazy, samozřejmě."

Vstoupil kmotr Heidenreich, muž, jehož měl van Zoom za hejtmana, nebo přinejmenším za některého z jeho pobočníků.

Kníže se zatím rozhodl, že mu vyjde vstříc a ochotně se s ním pustil do řeči. Heidenreich pozdravil a po selském způsobu udeřil rukou do desky nejbližšího stolu. To znamenalo pozdrav je určen pro všechny přítomné. Řekl si o pivo, přisedl si a dal se do řeči s knížetem i s Bedřichem.

"Schulze? Leberecht Schulze z Buchwaldu?" opakoval si Heidenreich. "Neznám. Ale ať se propadnu, jestli jsme se už někde neviděli."

"To by nebylo nic zvláštního," řekl kníže, kterého kmotrova poznámka přece jen trochu zneklidnila. Že by mne poznal? říkal si v duchu. Nebo to byl jenom pokusný balónek nazdařbůh?

"Ale jméno, jméno mi nic neříká..." mudroval sedlák. "Na jména já mám dobrýho pamatováka."

Zatracený chlap! pomyslel si van Zoom. To mi říká víceméně na rovinu, že ví, kdo jsem. To snad doopravdy jenom hejtman se může chovat tak neo-maleně, uvažoval.

"A třeba si mě s někým pletete," chtěl uhnout z nepříjemného tématu kníže.

"Hm," bylo to jediné, co Heidenreich řekl.

"Nebo si snad myslíte, že pluju pod falešnou vlajkou," zasmál se van Zoom.

"Ne, nemyslím si vůbec nic, jen to, co povídám," zamručel starý Heidenreich, "nevím, kam vás zařadit..."

"Tak jen mě nechtě klidně tam, co jsem, tady v helfensteinském hostinci. Dokonce bych se tu rád zdržel. Pane hostinský, jak by to bylo s noclehem?"

"S noclehem? To jako pro pána a pro kočího? Snad by to šlo. Jednu světnici pro hosty bych tu měl, chtěl v ní sice spát kmotr Heidenreich, ale ten noc přečká u syna, tady naproti."

"Mně je to fuk," řekl Heidenreich, "jen když budu mít postel."

"To je od vás milé," řekl van Zoom, "rád bych se (...)

(......)