Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7. NEPŘÍTEL Z TEMNOT

V pánovi, který s nenuceností kráčel ulicemi města, mohl každý na sto honů poznat Angličana. Zabočil do Vodní uličky, vešel do domu číslo deset a pak stoupal po schodech ke dveřím, kde bylo na štítku napsáno: Vilém Fels, mechanik. Po krátkém zaklepání vstoupil.

Slepá žena seděla u kamen, jak bylo jejím zvykem, Marie cosi zašívala.

"Good morning," pozdravil host, "bydlí tu Mister Fels, mechanik?" zeptal se s mírným akcentem.

"Ano, pane, ale teď je v práci," řekla jemným hlasem Marie.

"A kdy bude doma?"

"Kolem poledne, pane."

"Pracuje tu na nějakém stroji, je to na zakázku, objednal jsem si ho u něj. Nevíte, kdy bude hotový?"

"Ale ano, vím, ještě před Vánocemi."

"All right, slečno, do té doby musí být ready. Já se ještě zastavím, dnes nebo zítra večer. Good bye!"

Marie otevřela dveře a vyšla za hostem na chodbu. Pak si dodala odvahy, protože měla starost, jak to s tím vším dopadne.

"Promiňte, pane," řekla. "Smím vás o něco poprosit?"

Vznešený pán se na ni zpytavě podíval.

"A co byste potřebovala, slečno?" zeptal se docela přívětivě.

"Kdyby byl Vilém doma, řekl by vám to jistě sám..."

"Kdo je Vilém?" zeptal se pán.

"Pan Fels, mechanik, který pro vás pracuje."

"Ach tak! Vy jste jistě jeho sestra? - Ne? - Tak tedy paní? Nebo nastávající?"

"Ano, snad," skryla Marie rozpaky za úsměv.

"Tak jen mluvte!"

"Vilém je chudý, ta práce pro vás stojí peníze, za materiál a tak, víte..."

"To jistě," připustil cizinec.

"On ale nemůže ty věci sám kupovat, a tak si je vypůjčil od svého mistra, v dílně..."

"No, tak to je O.K.," řekl Angličan s pátravým pohledem do Mariiny vzrušené tváře.

Chvilku zaváhala.

"To ano, ale přece jenom, víte..."

Tázavě se na ni podíval.

"Vilém si ty suroviny, ten materiál, vzal z dílny, ze skladu, aniž... víte... aniž..." zarazila se.

"Hm, tak on je za to panu mistrovi dlužen, je to tak?"

Marie se začervenala až ke kořínkům vlasů.

"On totiž, víte..."

"Nebo snad pan Fels o tom svému mistrovi nic neřekl?" zeptal se přímo Angličan.

Na odpověď nečekal. Byla bez toho jasná.

"Dobrá," řekl, "až se tu zastavím, přinesu mu ty peníze, aby mohl dluh vyrovnat. Good bye."

Angličan se dvorně uklonil, nasadil si klobouk a šel. Marie se vrátila do bytu, jako by na její duši spočívalo těžké břemeno. Vůbec si nebyla jistá, že to všechno dobře provedla. V Angličanově pohledu bylo něco, co ji děsilo. Anebo si to jen namlouvala?

Bylo kolem poledne. V obchodě mechanika a optika Hartwiga, kde touto dobou zákaznicí nebývají, se ptal dobře oblečený pán po panu mistrovi. Pan Hartwig vyšel z dílničky.

"Čím posloužím, prosím?"

"Tentokrát já posloužím vám, pane." S těmi slovy sáhl návštěvník do kapsy, vytáhl mosazný štítek a podržel ho majiteli obchodu před očima.

"Ach, tajná policie?" udivil se Hartwig. "Prosím, co si budete přát?"

"Znáte Viléma Felse?" zeptal se tajný.

"Jistě, je to můj nejspolehlivější a (...)

(......)