Karl May

CIZINEC PŘICHÁZÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. VŠEHO MOC ŠKODÍ

Když se té noci hejtmanova banda rozešla, pospíchal jeden z nich do městského centra. Byl to zámečník, který tajně spolupracoval s knížetem a zároveň měl plnou hejtmanovu důvěru. Zdálo se, že je velmi rozčilený. Nahlížel do hostinců, snad někoho hledal. Byla jedna hodina, jeho neklid se stupňoval. Na chvilku se zastavil, jako by se rozhodoval, co dál, pak se pustil do vznešené části města. Poklusem proběhl Zámeckou ulici, kde bydlel kníže van Zoom, a zahnul do Vítězné ulice, nakonec zůstal stát před malým domkem švýcarského stylu, který se krčil mezi dvěma mohutnými domy. Muž zazvonil.

Otevřela mu šedovlasá babička s lampou v ruce. "Copak chcete?" zeptala se.

"Musím mluvit s detektivem, který tu bydlí."

"Nerozumím. Neznám žádného detektiva. Kdo jste?"

"Jsem sluha toho, kterého hledám."

Žena zavrtěla hlavou. "To je mi moc divné. Přivedu raději muže."

Lampu nechala stát na chodbě a vstoupila do prosté místnosti, kde bělovousý stařec listoval v mysliveckém časopise.

"Kdo to byl?" zeptal se a posunul si brýle až na čelo.

"Někdo chce jít k detektivovi."

"Řekl heslo?" Ne"

"Ale..."

"Hm, tak já se podívám."

Stařec vyšel ke dveřím a lampou si posvítil na příchozího.

"Kdo vás k nám posílá?"

"On sám."

"Kdože? Cožpak vám neřekli, po kom se máte ptát?"

"Ne."

Zvláštní, pomyslel si starý muž, asi je to nějaký nováček, přezkouším ho.

"Nevím, koho přesně hledáte," řekl důrazně, "ale znám muže, který občas o nějakém detektivovi vykládá. Od něho byste se snad mohl něco dozvědět. Spěcháte?"

"Ano. Je třeba zabránit zločinu. Za pár minut může být pozdě."

"Můj ty bože," vzdychl stařec a lampa se mu roztřásla v ruce, "znáte Pobřežní ulici?"

"Jistě."

"Běžte do hospody vdovy Paulové, kde najdete muže se světlými vousy, jménem Brenner. Ten už vám poví víc."

Zámečník poděkoval a už pádil liduprázdnými ulicemi nočního města. Když vpadl do hostince, všiml si muže se světlými vousy. Jinak tam nebyl nikdo, ani hostinská.

"Pan Brenner?" zeptal se ho zámečník tiše.

"Jo, a co chcete?"

"Já jsem..."

"Dobrá," řekl Brenner. "Znám vás. Kdo vás posílá?"

"Dva staří lidé z Vítězné ulice."

"Tak to je asi něco důležitého. Zastupuji teď pána, kterého hledáte. Co se děje?"

"Znáte obra Bormanna?"

"Jo. Předevčírem se vloupal k slečně z Helfensteinu."

"Vidím, že máte pánovu důvěru. Jste tedy zasvěcen...?"

"To víte, že ano. Vy jste jeden z hejtmanových lidí, přitom tajně pracujete pro mého pána. Co je s obrem?"

"Má se dnes vloupat do ložnice dcery plukovníka Tiefenbacha."

"Jdeme!" vyskočil blondýn a položil na stůl pár mincí, kývl na hostinskou, která nakoukla do lokálu, a už spěchal ke dveřím.

"Víte to jistě?" obrátil se na zámečníka.

"Hejtman to říkal."

"Bormanna dnes znovu propustí?"

"Jo."

"To bude klíčníkův konec. Je mi ho sice líto, ale nedá se nic dělat. Bormann je násilník a dívka je v nebezpečí života. Musím volat policii. Sám to (...)

(......)