Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KONEC ZERÍBY

Dole v jámě trestu jsme tedy měli všech dvanáct Ibn Aslových lidí! Jaký rozdíl proti tomu, když jsem tam ležel s Ibn Nílem!

Ibn Níl, který byl navzdory svému mládí velmi rozvážný, ba obezřelý, mě upozomil na jednu věc:

„Nezapomněl jsi, že dva askaríjové, které jsme tam svrhli nejdřív, nebyli spoutáni? Jestli rozvážou pouta i ostatním, dokáží se osvobodit. Kdyby se tři muži postavili jeden druhému na ramena, dostal by se ten nahoře z jámy!“

„Budeme hlídat. Do každé hlavy, která by se objevila nad okrajem jámy, vpálíme kulku. I kdyby se zbavili pout, ven nevyjde nikdo z nich.“

Bylo nutné podat zprávu rajjisovi efendiná. Pověřil jsem tímto úkolem Abún Níla. Doprovodil jsem ho k mišrá, kde se pořád ještě houpaly čluny. Oheň už vyhasl. Naházeli jsme zbylé ryby do člunu patřícího k zeríbě a odvázali jsme náš člun. Abún Níl nasedl a vyplul doprostřed proudu, třpytícího se v měsíčním světle. Vrátil jsem se do zeríby a znovu jsem vyhledal „Hrdličku“.

Kumru mě přijala stejně jako předtím bez závoje.

„Co jsi udělal s mým bratrem?“ ptala se ta líbezná dívka. „Kde je? Proč nejde? Bojoval jsi s ním?“

„Ano, ale jen jsem ho srazil k zemi a spoutal. Teď je naším zajatcem a klidně se vyspí v džurat el džasa.“

„Tam? Můj bratr v jámě trestu? Je to snad vhodné místo pro tak urozeného a vznešeného muže?“

„Považuješ mě za někoho obyčejného?“

„Ne, efendi. To nejsi, určitě ne. Kdybys nebyl křesťan, považovala bych tě za ještě urozenějšího a vznešenějšího, než je můj bratr.“

„A přesto mne Murád do té jámy uvrhl! Když jsem pro ni nebyl moc vznešený já, nebude ani on! Ustavičně jsem se snažil jednat podle zákona, ale on je zločinec.“

„Je lov na otroky opravdu zločin?“

„Jeden z nejstrašnějších.“

„To jsem nevěděla. Vždycky jsem si myslela, že běloch má právo chytit a prodat černocha. Může být můj bratr potrestán?“

„Dokonce musí být potrestán.“

„Alláhu! Alláhu! Snad ne smrtí? Vím, že ho chce rajjis efendiná dopadnout a že ty jsi přítelem rajjisovým. Je ten strašlivý muž tady?“

„Ahmad Abd el Insáf je tu. Zítra ráno ho uvidíš.“

„Tak mi rychle řekni jednu věc! Slyšela jsem, že rajjis efendiná dá zabít každého otrokáře. Je to pravda?“

„Nemohu před tebou zamlčet, že jsem sám zažil, jak dal postřílet celou skupinu otrokářů.“

„Jaká hrůza! Jak se bojím! Nakonec dá zastřelit i mého bratra!“

„Obávám se, že to má v úmyslu.“

„Tak ho musíš zachránit, efendi! Slyšíš, musíš! Já jsem tě přece také zachránila!“

Kumru ke mně pozvedla ruce v úpěnlivé prosbě.

„Ano, osvobodila jsi mě ze zajetí a já nechci být nevděčníkem. Poprosím rajjise efendiná, aby tvému bratrovi daroval život.“

„Tak to je všecko, všecičko v pořádku! Děkuji ti, efendi! A uvařím si znovu kávu. Předtím mi nechutnala, protože jsem měla strach, ale teď si ji vypiju už s klidným srdcem. Vzpomínám si, že jsi chtěl předtím taky šálek.“

„Prosil jsem tě o to, ale neodpověděla jsi mi.“

„Byla jsem celá pryč úzkostí a strachem. Ale teď jsi mě potěšil. Dostaneš kávu taky.“

„Uvař jí (...)

(......)