Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZERÍBA ALIÁB

Zvedli jsme kotvy, napjali jsme plachtu a Sokol vyplul po řece Rohl.

Tento přítok Nilu měl tolik vody, že po něm mohly plout i mnohem větší lodě nežli naše. Už jsem řekl, že v zdejších končinách byla spousta rákosí. Projížděli jsme až do večera mezi samými ostrůvky omm safá. Pak přišly břehy porostlé zelenými křovinami, opět se ukázal zelený porost a konečně byl vpravo i vlevo jenom les, hustý les jako zelená hradba. Hladina už nebyla pokrytá rákosím a plulo se nám snáze. Po západu slunce vysvitly hvězdy. Viděli jsme dobře, a tak jsme mohli plout dál celou noc.

Štěstí nám přálo i další dny, takže jsme jeli co nejrychleji. Dosáhli jsme cíle dřív, než jsme předpokládali. Už navečer čtvrtého dne nám Agadí sdělil, že je zeríba tak blízko, že se k ní můžeme dostat asi za hodinu. Museli jsme tedy zakotvit. Usadili jsme se u pravého břehu.

Teď nastalo rozhodování, co dál. Měli jsme druhého dne za jasného jitra zakotvit přímo u Ibn Aslovy usedlosti? To nebylo radno, protože přístup k ní se dal snadno uhájit. Obránci by nás i v malém počtu lehce odrazili. Kromě toho nebylo jisté, jestli tam Ibn Asl vůbec je. Mohl se nějak pozdržet. Proto jsem považoval za vhodné vydat se ještě zvečera na výzvědy. Rajjis efendiná souhlasil. Byl by rád jel se mnou, ale jeho povinností bylo setrvat na palubě lodi.

Potřeboval jsem dva lidi, kteří dovedou veslovat i kormidlovat. Vybral jsem si proto Ibn Níla a jeho děda Abún Níla. Kromě toho nás musel provázet Agadí, který jediný věděl, kde zeríba leží. Když jsme odrazili od lodi, bylo asi devět hodin večer.

Ibn Níl a jeho děd veslovali. Já jsem seděl u kormidla a Agadí se usadil na přídi člunu. Hvězdy na nebi jasně zářily a hladina třpytivě odrážela jejich jasný svit. Za půl hodiny měl vyjít měsíc.

Nejdříve jsme pluli prostředkem proudu. Když jsme veslovali asi půlhodinu a blížili se k usedlosti, zamířili jsme ke břehu, abychom byli skryti ve stínu stromů. Agadí sice ujišťoval, že za jeho pobytu nestřežila vchod žádná hlídka, ale teď, když tu bylo jen deset mužů posádky, mohl být starý šikovatel opatmější. Museli jsme se přiblížit tak, aby si nás nepovšimnul žádný strážce.

Hvězdy teď pobledly, ale měsíc se už vyhoupl na oblohu. Nebylo ho však vidět, skrýval se dosud za lesem. Les tu tvořil temnou hradbu bez jediné štěrbiny. Agadí nás vedl. Tiše nás poučoval, jak veslovat a kam kormidlovat. Pohybovali jsme vesly tak tiše, aby nás neprozradilo sebemenší zašplouchnutí. Konečně černoch zašeptal:

„Tady je mišrá. Musíme zakotvit“

„Ale ne přímo u mišrá, raději kousek před ní, u stromu,“ opravil jsem ho.

Míšrá je přístaviště. Tam nesměl náš člun zakotvit, protože jej tam snadno mohla zpozorovat hlídka. Rozeznali jsme v hustém lese malou mýtinku, asi dvacet kroků širokou. To byla mišrá. Stoupala vzhůru po břehu, byla užší a užší a končila u trámů a tmí, kterými byl uzavřen vstup do zeríby.

Zakormidloval jsem s člunem ke stromu, který stál zpola ve vodě, zpola na břehu. Agadí se na přídi zvedl, (...)

(......)