Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

U PRAMENŮ NILU

Když se pluje proti proudu po Bílém Nilu, je cesta až k ústí Sobatu ulehčena tím, že se při rozednění zvedne sevemí vítr, který se po celý den silně opírá do plachet a ztiší se teprve večer, ale druhý den ráno se zvedne znovu. Když však plachetnice dorazí k Sobatu, buď vítr od severu nevane, anebo se ho nedá v četných zátočinách řeky dobře využít. Pak se dá plout s rozvinutými plachtami jen tehdy, má-li Nil vhodný směr, a mezitím se musí používat tažného lana a tyčí k odrážení. Je to těžká a namáhavá práce.

Jestli je břeh suchý a mohou po něm jít lidé, táhnoucí lano, je dobře. Ale když tu jsou bažiny, v kterých by utonuli, musí být spuštěny čluny a táhnout loď kupředu. Avšak ani to leckdy nejde, protože často bývá celá hladina řeky pokryta omm safá, který znemožňuje veslování. Pak přijdou na řadu tyče.

Často je zapotřebí celého dne k tomu, aby loď projela jediným polem omm safá. Pak se pluje půl hodiny po volné otevřené hladině a nato se narazí na další, ještě delší a ještě hustší rákosí. Je to zdlouhavé a únavné.

K tomu přistupuje i změněná tvářnost břehu. Nil tu není řeka proudící vysušenou pouští, kde jen vláha při břehu dovoluje růst bohatému rostlinstvu, ale mnoha hlavními i vedlejšími rameny zasahuje daleko do nízké, bažinaté a většinou zalesněné končiny. Zde se vyskytuje zimnice a každého příchozího souží moskyti. V bahně leží stovky krokodýlů, u řeky se pasou stovky hrochů a četné větší nebo menší šelmy číhají v hustých, mnohdy neproniknutelných lesích. Celé dny tu lze plout, a nenaskytne se jediný volný rozhled do krajiny. Voda se téměř nedá pít, zvěřina hnije už za dvě hodiny, zásoby se rychle kazí. Zdálo by se, že tu člověk nevydrží žít, a přece tu žijí celé kmeny, celé národy, často daleko od sebe, často pospolu, a uchovávají věrně své zvyky i charakteristické vlastnosti.

Obyvatelé, ovšem nikoli páni „černého světadílu“, jsou více či méně tmavé barvy pleti, černoši, vyhledávaná kořist lovců otroků.

Běloch přijde, spřátelí se s čemošským kmenem, lstí nebo za směšnou cenu dostane pozemek a zřídí si na něm usedlost zvanou zeríba. Má větší znalosti a lepší zbraně nežli černoši. Jeho počáteční přátelství se brzy změní v pánovitost. Černoši se ho bojí, přestože ho dříve měli rádi.

Postupně přicházejí další běloši, které si pán naverboval, vyvrženci ze všech možných zemí i společenských tříd. Přinášejí s sebou pušky a střelný prach, snaží se nalákat černochy na laciné bavlněné látky, pálenku, tabák a skleněné perly. Přicházejí hledat slonovinu a otroky.

Šejkovi černého kmene a jeho rodině přislíbí běloch podíl na zisku. Začíná lov. Bílí lovci si říkají, že jsou vojáci, askaríjové. Jsou tu důstojníci, poddůstojníci a obyčejní askaríjové. Nic nebo jen velmi málo riskují a mají z kořisti lví podíl. Černoši nejsou považováni za dobré vojáky. Musí vykonávat nejtěžší práce, chodit na výzvědy, vystavovat se největšímu nebezpečí, jdou v prvních řadách při útoku a dostanou tak malý podíl z kořisti, že to (...)

(......)