Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PÁN S TLUSTOU HLAVOU

Bylo zapáleno několik ohňů. V prostoru mezi nimi leželi zajatci, na něž zplna dopadalo světlo, takže bylo dobře vidět, když se některý z nich jen pohnul. Kolem nich utvořili askarijové řetěz a za nimi zase do kruhu leželi naši velbloudi, navzájem spoutaní na předních nohou.

Posadil jsem se rovněž ke studni, abych pojedl. Ibn Níl a Abdalláh se ke mně přidružili. Fakír el fukará seděl tak blízko nás, že mohl slyšet, co si povídáme. Neměl jsem žádný důvod něco před ním tajit. Byl by si snad i myslel, že se ho bojím. Čekal jsem, že Ibn Níl teď využije příležitosti a znovu bude uplatňovat své právo na starého Abd el Asla. A skutečně. Sotva jsem spolkl poslední sousto, obrátil se ke mně:

„Efendi, ctil jsem dobu večeře. Ale teď jsi pojedl a já doufám, že mohu mluvit. Slíbil jsi mi toho starého fakíra.“

„Tak jednoznačně, jak to říkáš, jistě ne.“

„Ovšem! Chtěl ses od něho ještě něco dozvědět, a pak jsem ho směl potrestat.“

„Jenže jsem se to ještě nedozvěděl, a je tedy čas.“

„Ne. Jen si uvědom, že tu informaci třeba získáš příliš pozdě. Vím, že si nepřeješ jeho smrt, a proto otálíš.“

„Sám Alláh ho potrestá“

„Ano, ale mým prostřednictvím.“

„Podívej! Je to stařec, slabý, bezbranný muž. Mohl bys mít to srdce a vrazit mu do prsou nůž?“

„Abd el Asl měl to srdce uvěznit tebe i mne ve studni, abychom zahynuli. A dneska byl odhodlán k vraždě třiadvaceti lidí. Když mu dáš milost, prohřešíš se proti Alláhovi, který je i tvým bohem.“

„Správně,“ souhlasil i Abdalláh. „Také já jsem byl ve smrtelném nebezpečí a stejně i ostatní askaríjové. My všichni máme právo požadovat krev toho hromadného vraha.“

„Správně! Je to tak! Přesně tak!“ ozvalo se volání dalších askaríjů.

„Slyšíš, efendi?“ zeptal se Abdalláh. „Chceš nám všem upírat naše dobré právo? Pak musíš být připraven na to, že si je vezmeme sami“

I na to jsem už pomyslil. Vojáci byli na zajatce smrtelně rozhořčeni. Jen úcta ke mně je přiměla, aby mě poslechli a zajatce nezabíjeli, ale jen omráčili. Nemohl jsem jim nijak zaručit, že viníci budou v Chartúmu skutečně potrestáni, a jestliže se teď askaríjové proti mé vůli na zajatcích pomstí co mohu dělat? Zadržet je hrozbami, násilím? To by bylo ihned veta po vší úctě ke mně. Lépe, když teď obětuji jedince místo mnoha, kteří by padli jako oběť pomsty. Tím jedincem měl být starý fakír. Byl jsem už zpola rozhodnut říci ano, když tu ke mně přistoupil nejstarší z askaríjů a hlásil:

„Efendi, moji kamarádi mě pověřili, abych ti přednesl prosbu.“

„Mluv!“

„Řekni nejprve, jestli jsme tě poslouchali a jestli jsi s námi spokojen.“

„Zeptá-li se mě rajjis efendiná, mohu o každém z vás říci jen to nejlepší.“

„Děkuji ti. Ano, je pravda, že jsme pokaždé splnili, co jsi od nás požadoval, i když jsme často hned nechápali, co zamýšlíš. Vždycky jsme se ale přesvědčili, žes měl pravdu, a proto sis získal naši úctu. Ale dovolíš-li nám, musíme ti vytknout jednu chybu. Jako křesťan jsi vůči našim nepřátelům tuze shovívavý. Nepřátele je (...)

(......)