Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MAHDÍ

Když se posléze kolem půlnoci tábor trochu uklidnil, považoval Ibn Níl za vhodné vrátit se k přerušenému hovoru. Žádal potrestání starého Abd el Asla. Naléhal na to, ať konečně celou záležitost vyřídíme. Když to Muhammad uslyšel, vstal a řekl mi:

„Efendi, předtím jsem vystoupil, abych obhajoval život toho, jehož chcete soudit. Je to můj přítel a známe se blíž, nežli tušíš. Ale nahlížím, že proti vám jsem příliš slabý a nic nezmohu. A pak zachránil jsi mě před lvem a jsem ti zavázán díkem. Proto ti nebudu odporovat. Nebudu se do celé té věci vměšovat. Ale nemohu se dívat na přítelovu smrt, proto odejdu stranou, dokud nebude vše skončeno.“

A fakír el fukará vykročil z kruhu velbloudů a posadil se opodál, obrácen k nám zády. Ibn Níl stál proti mně jako zvečera s nožem v ruce:

„Dovolíš tedy, abych se teď pomstil, efendi?“

„Ano. A odpovídám ti stejně, jako jsem ti už odpověděl. Jestli považuješ za sebe důstojné probodnout slabého, bezbranného starce, učiň to!“

„Vím, co jsem své cti dlužen, a ukážu ti to.“

„Čiň, jak chceš. Stařec je v tvých rukou. Ale nežli se pomstíš, promluvím si s ním ještě.“

Odebral jsem se s Ibn Nílem k Abd el Aslovi, který nás poslouchal a dobře věděl, co mu hrozí. V obličeji se mu však nepohnul ani sval.

„Víš, co tě čeká,“ řekl jsem. „Chystej se k účtování se životem i s Alláhem!“

„Kdo mě zabije, je vrah,“ zasyčel.

„Mysli si a říkej, co chceš, to tě nezachrání. V několika málo okamžicích půjdeš přes es Sirát, most smrti. Ulehči svému svědomí. Snad ti bude Alláh milostivý“

„Nepotřebuji žádnou milost. Hubit nevěřící a jejich přívržence, to není hřích, ale zásluha, kterou Alláh odměňuje.“

„Jak myslíš. Když považuješ smrt probodnutím za odměnu, nic proti tomu nemám. Neukládal jsi o život jenom mně, křesťanovi, ale i mým průvodcům, a to jsou muslimové. A víš i o tom, že má být odstraněn rajjis efendiná. To si budeš před Alláhem těžko zodpovídat. Ale já ti dám příležitost, aby ses neposkvrnil tímto hříchem, když mi povíš, jaké nebezpečí mu hrozí.“

Posměšná grimasa mu zkřivila obličej. Uplivl přede mnou. „Odplivuji si před tebou i před smrtí, protože se nebojím jí ani tebe. Počet mých dnů stanovil Alláh a bez jeho vůle mi neuloupíš ani minutu. Proto mi ani nenapadne prozradit ti třebas jen slovíčko z toho, co bys rád věděl. Zabte si mě, vy psi! Budu mlčet!“

„Dobrá, ať se splní Abd el Aslova vůle,“ zachmuřeně pronesl Ibn Níl. „Jsme dost chytří na to, abychom se i bez něho dověděli, co hrozí rajjisovi efendiná. Ať se chystá na cestu do pekel.“

Mladík poklekl vedle starce, rozhalil mu vpředu roucho a nasadil mu na prsa ostří nože. Abd el Asl zřejmě nečekal, že Ibn Níl míní svou hrozbu vážně, a polekaně vykřikl:

Ustaň! Pamatuj, že jsem svatý fakír, na něhož nikdo nesmí vztáhnout ruku! Alláh by tě potrestal věčnými mukami v pekle!“

„Ty že jsi světec?“ posmíval se Ibn Níl. „Jsi netvor, tisíckrát horší než lev, kterého jsme tu zastřelili! Co jsem řekl, to platí! Chystej se do pekel, kde na tebe s (...)

(......)