Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

17 HRŮZNÝ OBJEV

Druhého dne dopoledne jsme se vydali na cestu; já s Halefem a ještě jedním bojovníkem z kmene Abú Hammádů jsme jeli vpředu, ostatní za námi. Závěr tvořil sir David Lindsay se svými sluhy Billem a Fredem.

Projeli jsme horami Chánuckými a Makhúlskými a brzy jsme na levém břehu Tigridu spatřili Telí Hamlia, malý, uměle navršený pahorek. Na pravém břehu ležel Kal‘at el Džabbarún, „hrad tyranů“, trosky několika rozpadlých okrouhlých věží, navzájem spojených hradbami. Pak jsme se dostali k Telí el Daháb, kopci na levém břehu řeky, a u Brejj el Bad, dosti strmé skály, jsme zastavili, abychom se tu naobědvali. K večeru jsme dorazili do El Fathy, kde si Tigris razí široké koryto Makhúlskými horami. Když jsme měli tuto soutěsku za sebou, rozbili jsme tábor, abychom tu přenocovali. Abú Hammádové nebyli ozbrojeni, ale přesto jsem rozdělil Haddády na dvě poloviny, které se měly střídat na stráži. Kdyby se podařilo uprchnout byť jen jedinému zajatci, byl by svému kmeni podal zprávu o našem příchodu a nejlepší zvířata by před námi schovali a zašantročili.

Sotva se rozednilo, znovu jsme vyrazili na cestu. Tigris tu byl široký a tvořil mnoho ostrůvků. Na levém břehu se rozkládaly nízké vrchy, na pravém však se před námi prostírala širá rovina, a tady někde měli podél řeky tábořit Abú Hammádové.

„Máte jediné pastviště, anebo několik?“ ptal jsem se jejich bojovníka, jedoucího s námi.

„Jenom jediné.“

Viděl jsem na něm, že neříká pravdu.

„Lžeš.“

„Nelžu, efendi.“

„No dobrá. Vynasnažím se, abych ti věřil. Ale jestli zjistím, že mě obelháváš, vpálím ti kulku do hlavy!“

„To nedělej, efendi. Možná že máme dvě pastviska.“

„Anebo tři?“

„Jenom dvě.“

„Ale jestli najdu tři, jsi ztracen.“

„Odpusť, efendi! Naši lidé mohli najít za naší nepřítomnosti ještě jedno další. A pak by byly tři.“

„Hm! A nejsou dokonce čtyři?“

„Ještě řekneš, že deset!“ mumlal Abú Hammád.

Umlčel jsem ho několika slovy:

„Jsi Abú Hammád a nechceš ztratit, co jsi pomáhal loupit. Už na tebe nebudu naléhat.“

„Máme čtyři pastviny,“ efendi,“ řekl ustrašeně.

„Dobrá. A už mlč, přesvědčím se sám.“

Prohlédl jsem si zatím obzor dalekohledem a v dálce jsem objevil několik pohyblivých bodů. Hned jsem zavolal Haddáda, který byl ustanoven za mého pomocníka. Zdálo se mi, že Sálih je chlapík, na kterého se mohu spolehnout.

„Máme s sebou čtyřicet Abú Hammádů,“ řekl jsem mu. „Myslíš, že je třicet našich lidí spolehlivě ohlídá?“

„Deset, efendi! Vždyť nemají zbraně.“

„Rozjedu se teď s Hádží Halefem Omarem kus před vámi na výzvědy. Jestli se slunce dostane k tamhletomu keři a já ještě nebudu zpátky, pošleš za mnou třicet Haddádů, aby mě hledali.“

Zavolal jsem sira Davida; přišel i se svými dvěma sluhy.

„Svěřím vám důležitý úkol,“ řekl jsem.

„Well!“ přikývl sir David.

„Pojedu teď napřed, abych si zjistil, jak daleko se rozkládají pastviny Abú Hammádů. Jestli se za dvě hodiny nevrátím, vydá se mě hledat třicet našich mužů.“

„Já taky?“

„Ne. Vy zůstanete tady s ostatními (...)

(......)