Moliére
překlad: František Vrba

ZTŘEŠTĚNEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. výstup

LELIO, MASKARILO.

LELIO:

Hej! Maskarilo!

MASKARILO:

Co?

LELIO:

                        Poslechni, co mě hryže:
mám v lásce prozatím štěstí jen na potíže.
Célii miluje pan Leandro. V lásky hře
zlý osud dělá mi teď z něho soupeře.

MASKARILO:

Leandro Célii?

LELIO:

Úplně po ní šílí!

MASKARILO:

Tím hůř.

LELIO:

Tím hůř. A tím – mně brání dojít k cíli.
Ale nač zoufal bych si, však bude zase líp!
Vždyť mohu spoléhat na tebe, na tvůj vtip,
na tvoje nápady – a vím, že ty když chceš,
na každou překážku a potíže vyzraješ,
je nikdo na světě by líp to nedoved.
Jsi král všech sluhů!

MASKARILO:

                        Pchá! Nechte si ten svůj med!
Když je nás chudáků pro pány zapotřebí,
to by nás vynesli svým šmajchlováním k nebi,
jenomže jindy zas, když popadne je zlost,
mydlí nás ostošest pro každou maličkost.

LELIO:

Křivdíš mi, na mou čest, takovou invektivou!
Spíš o Célii mluv! Tou svojí krásou živou,
byť sama zajatá, tak silně muže vábí,
že i ty nejtvrdší svým kouzlem zajala by.
Tím zajala i mne. Vždyť způsob její řeči
i každý její rys mi neomylně svědčí
o vyšším původu. To dnešní ponížení,
které ji postihlo, se jistě brzy změní.

MASKARILO:

Ty vaše chiméry! Jste romantický synek.
Jenže co řekne vám Pandolf, váš pantatínek?
Váš otec, chápejte – alespoň se tak tváří.
Víte, jak vybuchne, když se v něm všechno vaří,
jak umí láteřit, že s vámi zatočí,
když vaše ztřeštěnost ho trkne do očí.
Teď právě s Anselmem už pro vás svatbu strojí:
až vás pan Anselmo ožení s dcerou svojí,
snad trochu zmoudříte, a on už v duchu vítá,
jak vám dá v manželství zabrat ta Hypolita.
Když ale zklamete naději, co v to vkládal,
až pozná, že jste vy jinde své srdce zadal,
že jste se pobláznil a že ta láska jiná
vás jinam odvádí od povinností syna –
už slyším kázání, které se na vás řítí –
co říkám kázání – hotové hromobití!

LELIO:

Dej pokoj, prosím tě, s tou svojí rétorikou!

MASKARILO:

To vy spíš přestaňte s takovou politikou!
Nic vám z ní nekouká. Spíš měl byste se snažit…

LELIO:

Ty mlč a nežádej, abych tě musel zpražit!
A neraď mi! Snad víš, že mudrování sluhů
se svojí vlezlostí nikomu nejde k duhu.

MASKARILO (stranou):

Už jsem ho dopálil!
(LELIOVI.)
                        Já, račte pochopit,
jenom tak žertuju a zkouším ten váš cit.
Copak snad vypadám na karatele mravů?
Což proti přírodě si budu stavět hlavu?
Naopak – můžete mi leda vytýkat,
že všechno lidské mám až příliš vřele rád.
Na tátu nedbejte, když zalyká se žlučí,
a užijte si své, ať tatík jak chce bručí!
Řeknu vám: myslím si, že tyhle mrzouty
mrzí, že nestačí na mladé kohouty,
a jejich z nouze ctnost jen závistivě doufá,
že zkrouhne mladíka, který si v lásce troufá.
Znáte mé schopnosti, ty jsou vám ke službám.

LELIO:

Ach! Takovouhle řeč, to už si líbit dám.
Ostatně zdá se mi, že nejsem bez naděje,
že krásná Célie té mojí lásce přeje.
(...)

(......)