David Morrell
překlad: Dalibor Míček

BLUDIČKY
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19

Vzpomínal na dávné odpoledne a upíral zrak do tmy za plotem, zatímco dav cizích lidí žasl nad věcmi, které neviděl. Někteří si stěžovali, že nevědí, nad čím se ostatní tak vzrušují, a Page jejich frustraci plně chápal. Je snad svědkem masové halucinace? Nějaké skupinové iluze, při níž se lidé navzájem přesvědčují, že vidí něco, co ve skutečnosti neexistuje?

Ale Tori nebyla v žádné skupině, když to poprvé spatřila, a před dvěma dny, kdy se sem po dlouhých letech vzpomínání a snů vrátila, byla také sama. Pokud šlo o iluzi, přinesla si ji s sebou.

Anebo jsem to já, kdo se stal obětí klamu, uvažoval Page. Sakra, tolik roků a já jsem nedokázal přimět svou ženu k tomu, aby se se mnou podělila o něco tak důležitého, že ji to přivedlo sem doprostřed pustiny.

Musel však zachovat klid.

Vzpomeň si na sépie, nabádal se v duchu. Vzpomeň si, co ti řekl otec. „Někdy vidíme pouze to, co očekáváme. Občas se musíme podívat jinýma očima.“

Bůh mi je svědkem, že se opravdu musím naučit dívat se jinak.

Realita v té podobě, jak ji znal, se převrátila naruby. Jeho manželství, život, jehož si tak cenil – nic nebylo takové, jak se zdálo.

Proč? vykřikl do hlubin své duše. Jak jsem si toho mohl nevšimnout?

Vstal z lavice a přistoupil k okraji vyhlídkové plošiny. Nejasně si uvědomoval Costigana, který se vedle něho vytrvale opíral o trám, hleděl přes hlavy vzrušeného davu a soustředil se na tmu.

Znovu spatřil vzdálené kužely světel automobilů, které se blížily po cestě z Mexika. Ale nad těmi se snad ti lidé nerozplývají! Ukazují úplně jiným směrem.

Zahleděl se na blyštivé hvězdy, mnohem jasnější a početnější, než na jaké byl zvyklý v Santa Fe. Možná právě proto zde vláda nechala postavit ty radioteleskopy. Ale lidé u plotu neukazovali na hvězdy, jejich uchvácenou pozornost zaujímal výhradně obzor.

Co tam vidí? chtěl vědět Page. Nebo co si myslí, že vidí?

Vzpomeň si na sépie, napomenul se.

Soustředil se na temnotu nad pastvinami.

A spatřil pohyb, téměř nepostřehnutelný…

Až na to, že si byl jistý, že ho skutečně postřehl. Buď se změnilo vnímání jeho očí, nebo jeho mozku. A nebyl to jen pohyb, i temnota se změnila.

Bez nejmenšího varování náhle viděl drobná světélka. Některé zářící body, které pokládal za hvězdy, nesvítily z oblohy, ale vznášely se nad pastvinami. Zprvu se domníval, že vidí svatojánské mušky, deset nebo dvanáct, jenže zářily jasněji než světlušky, a jakmile jednou věděl, na co se dívat, neuniklo mu, že se zvětšují.

Mohly být na míle daleko, ale přitom se zdály bližší, jako by stačilo jenom natáhnout ruku a dotknout se jich – což také udělal. V té chvíli si uvědomil, že lidé u plotu nejen ukazují. I oni se snažili těch světélek dotknout.

Jak na ně zíral, vzdálená světla získávala barvu. Červená, zelená, modrá, žlutá a další odstíny – stejně jako dveře a domy ve městě. Dvojice se spojovaly. Světélka se zvětšovala a projasňovala. Klesala a stoupala. A současně se pohybovala dopředu a dozadu přes horizont, jako by je unášel slabý proud. Poskakovala a hypnoticky se otáčela.

Co to vidím?

Zmateně se ohlédl ke Costiganovi a hledal u něj potvrzení, že ho nešálí zrak, ale šerif jen zopakoval své gesto a rozpřáhl ruce.

Page se znovu otočil k pastvinám a k tomu, co viděl – nebo se domníval, že vidí – na obzoru. Některé spojené dvojice se rozdělily, další se spojovaly. Světla blikala, jemně a něžně, jako by mu kynula, aby přišel blíž.

Nic podobného jsem v životě nespatřil, blesklo Danovi hlavou. Co to je? Náhle se jej zmocnily pochybnosti. Proč jsem je ještě před minutou neviděl? Musí to být optický klam.

Nebo tak dychtím něco zahlédnout, že jsem napínal zrak, až se mi dělají před očima mžitky. Soustředil jsem se tak dlouho, že si teď něco představuju. Jak vím, že vidím totéž, co Tori? Nebo co si myslí, že vidí?

A co vidí ostatní?

Nejen vidí, uvědomil si. Světélka v sobě měla i něco jiného, co však nedokázal určit. Nacházelo se to na samém okraji jeho vnímání, zvuk, který se vznášel na hranici slyšitelnosti.

Sestoupil z plošiny a zamířil k dospívající dívce, která potěšeně ukazovala k pastvinám. Chtěl se jí zeptat, co vidí, ale vtom si všiml, že kdesi v zástupu vznikl neklid.

Jeden hlas přehlušil ostatní. „Copak nevidíte, jak jsou zlé?“

Page se zastavil a snažil se určit směr, odkud naléhavá otázka zazněla. Z hlubokého, silného, bezpochyby mužského hlasu zněl vztek.

„Copak nechápete, co s vámi dělají?“

Page postřehl pohyb, vpravo od něj se lidé rozestupovali – ne, vysoký tělnatý muž je odstrkoval stranou.

„Netlačte se!“ okřikl ho kdosi.

„Sundej ze mě ty špinavý pracky!“ zařval jiný podrážděný divák.

Hlas však zněl ještě rozzlobeněji. „Copak vám není jasné, že všichni skončíte v pekle?“

„Zbraň!“ zaječela jedna z žen „Bože, ten chlap má zbraň!“

Zatímco davem proběhla vlna děsu, Page bleskurychle zareagoval a přikrčil se. Sáhl pro pistoli, kterou u sebe stále nosil, když vtom si s hlubokým úlekem uvědomil, že podlehl šerifovu naléhání a nechal zbraň zamčenou v kufru vypůjčeného auta, které zaparkoval před soudní budovou.

Zpotily se mu dlaně.

Přikrčil se ještě níže a s bušícím srdcem se rozhlédl po zpanikařeném davu. Vzápětí sebou škubl, protože zaslechl hlasitý, nezaměnitelný zvuk – výstřel z dlouhé zbraně – a spatřil, jak se mezi prchající muže a ženy natáhl dlouhý záblesk a odhalil hlaveň útočné pušky.

Prásk. Šílenec znovu vypálil. Mířil za plot a záblesk z hlavně směřoval k horizontu, k tomu, co tam snad bylo, k tomu, co si Page myslel, že vidí.

„Vraťte se do pekla, odkud jste přišli!“ řval střelec do tmy a pokračoval v palbě.

Page zahlédl ze zbraně dost, aby podle zakřiveného zásobníku poznal profil automatu Kalašnikov AK-47.

Naléhavě se ohlédl po šerifovi a s úlevou zaznamenal, že Costigan vytasil pistoli a krčí se stejně napjatě jako on.

Chaotický dav jim zaclonil šílence s puškou a na okamžik jej ztratili z očí.

Prásk. Do tmy vyletěl další záblesk z hlavně.

„Všechny vás proklínám!“ Jenže to už střelec nehulákal do tmy na zdroj úžasu některých diváků. Otočil se a křičel rovnou na ně. Danovi se zvedl žaludek, protože uhodl, co bude následovat.

Ne!

Muž vystřelil přímo do davu. Lidé ječeli a vráželi do sebe v zoufalé snaze uniknout.

Jeden muž zakopl.

Jakási žena zanaříkala.

Pak si Page uvědomil, že ten člověk nezakopl. Srazila ho kulka.

Střelec znovu vypálil.

Jen zřídkakdy se Page cítil tak bezmocný. I kdyby měl u sebe pistoli, ve tmě a nastalém zmatku by jen těžko hledal příležitost k výstřelu na muže s puškou.

Prásk. Neznámá žena se skácela k zemi.

Prásk. Dospívající mladík zavrávoral a spadl. Vyděšené výkřiky zněly tak hlasitě, že Page pušku téměř neslyšel. Vtom spatřil, jak se hlaveň stočila k němu.

Tori! pomyslel si zoufale. Otočil se a sprintoval k vyhlídkové plošině. Costigana nikde neviděl, ale neměl čas pátrat, co šerif provádí.

Tori!

Stála jako solný sloup v hlubokém šoku, který jí bránil reagovat. Page ji naučil zacházet se střelnými zbraněmi a naléhal, aby nosila v kabelce malou pistoli. Bál se o ni, věděl, že občas vodí klienty k odlehlým stavením a je tam s nimi úplně sama, ale Tori si zbraň, kterou jí daroval, nikdy s sebou nebrala. Ačkoliv se provdala za policistu, uvažovala a jednala jako civilista.

Pevně ji objal a pospíchal s ní mimo altán. Za ním se do dřevěné stěny zavrtala kulka. Tori polekaně vykřikla. Page jí stlačil hlavu a strhl ji do předklonu. Oběhli roh vyhlídky a vynořili se na protější straně od místa, kde Costigan odstavil hlídkový vůz. Danovi se ulevilo, když uviděl další zaparkovaná auta. Strhl manželku za tmavý pickup.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí a ve slabém svitu hvězd zkoumal, zda neutrpěla nějaké poranění.

Byla příliš zmatená, aby dokázala odpovědět.

„Mluv, Tori! Jsi zraněná?“

Naléhavý tón ji částečně probral.

Trhla sebou a vykoktala: „Já… Ne, jsem… v pohodě. Netrefil mě.“

„Díky bohu! Zůstaň tady. Kryj se za motorem. Kulky proletí dveřmi, ale motor je spolehlivě zadrží. Kdyby se ti zdálo, že se k tobě střelec přibližuje, padni na zem a dělej, že jsi mrtvá.“

Hleděla na něj nechápavýma očima.

„Tori, řekni, že chápeš, co po tobě chci.“

Za vyhlídkovou plošinou zazněly dva výstřely a výkřik.

Rychle zamrkala. „Držet se za motorem.“ Nasucho polkla. „Kdyby šel sem, mám si lehnout na zem a dělat mrtvou.“

Prásk. Střelec znovu vypálil.

„Nemůžu tu s tebou zůstat,“ řekl Page. „Musím ho nějak zastavit.“

„Proč to dělá?“

„Nevím, proč lidi takové věci dělají.“

Další výstřel, který Page zaslechl, zněl jinak, ne tak hlasitě. Pistole. Costigan opětuje palbu, blesklo mu hlavou.

Stiskl Tori rameno a vyběhl z úkrytu za náklaďákem. Zaburácela další rána z pušky, pak z pistole.

Chraplavé zasténání, které následovalo, ponechalo jen malý prostor k pochybám. Costigan byl zasažen.