Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O SLUNEČNÍKU, MĚSÍČNÍKU, VĚTRNÍKU, O KRÁSNÉ ULIANĚ A DVOU TÁTOŠÍKÁCH

Byl jeden král a královna a měli tři utěšené dcery a jednoho syna. Jedenkráte vyjel si král s královnou po svojom gazdoustve. Než z domu odešli, kázal král svému synu, aby sestry dobře choval a nikomu je nedával. – Syn to slíbil a král i královna odjeli. – Tu druhého dne v pravé poledne zaklepe někdo na okno a zavolá: „Janko, Janko, mladý princ, dajže mně tvoju najstaršiu sestru za ženu!“ – Byl to Slunečník. – Když to Janko slyšel, zavolal nejstarší sestru a ptal se jí: „Či sa chceš vydať?“ – „Veru chcem,“ odpověděla sestra.

„Nuže choj!“ – pravil Janko, vzal ji, podal oknem ven, Slunečník posadil ji do sluncového vozu a domů si ji odvezl. – Když bylo navečer, zaklepal zase někdo na okno a zavolal: „Janko, Janko, mladý princ, dajže mně tvoju prostrednú sestru za ženu!“ – To byl Větrník. Kdyžto Janko slyšel, zavolal sestru prostřední a ptal se jí: „ Či sa chceš vydať?“ – “ Veru chcem,“ odpověděla sestra.

„Nuže choj,“ pravil Janko, vzal ji, podal oknem ven a Větrník schytil se na krídla a domů si ji odnesl. – V noci zase někdo na okno zaklepá a zavolá: „Janko, Janko, mladý princ, dajže mně tvoju najmladšiu sestru za ženu.“ To byl Mesiačok. – Janko zavolal nejmladší sestru, a jako by věděl, že i ona za muže jíti si volí, vzal ji a oknem ven podal. – Měsíčník vzal ji za ruku a po striebornom mostě si ji vedl domů. – Když se rodiče vrátili, šel jim Janko v ústrety, ale dcery nepřicházely; i ptali se král i královna, kde nechal Janko sestry.

„Veru som ja všetkých troch za můžou vydal,“ odpověděl Janko.

„Jaj bože,“ bědovali král i královna, „a kemuže si ich vydal?“

„Najstaršiu som vydal za slncového kráľa, prostrednú za vetorného kráľa, najmladšiu za mesiačneho kráľa.“

„Keď si ich za takých kráľou vydal, nuž je dobre,“ řekl král a byl se synem spokojen, jen královna se mrzela, že nemohla dcerám svatbu vystrojit.

Po nějakém čase pravil Janko k otci: „Otče, iděm si ja sestry navštíviť, aby som viděl, kde sa, ako sa, a okrem toho by som rád aj sveta skúsiť.“ – „Nuž, keď je tak, j a ti vuoľu zlomiť nechcem. Choj len a daj ti Pánbuoh šťastia“ – řekl otec. I matka mu nebránila, slyšíc, že chce sestry svoje navštíviti.

Šel tedy Janko do světa; dlouho chodil po velikých pustatinách, hlubokých lesích, až přišel jednoho dne na velikou louku, na které leželo plničko vybílených kostí člověčích. – „I ký parom vás tu pobil?“ – myslil si Janko, přijda k bojišti a jednu lebku zvedná.

„Silná panna, krásna Uliana, pobila nás“ – odpověděla lebka.

„Nuž a prečože vás pobila?“ – „Preto, že ju náš kráľ chcel mať, a premuocť j u nevedel. Za to nás všetkých mačom svým naraz pobila aj kráľa.“ – Janko položil lebku a šel dále; přišel na druhou louku, viděl totéž divadlo; celá louka pokladena byla kostmi. – I zvedl Janko jednu lebku řka: „Kdože vás toľko pobil?“

„Silná panna, krásna Uliana, pobila nás za to, že ju chcel náš kráľ mať, a premuocť ju nevěděl“ – odpověděla lebka. (...)

(......)