Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O JUROVI A BRATŘÍCH  JEHO

Jura, Jožka, Janko byli rodní bratří; všickni tři byli žena ti a každý z nich měl již kolik dětí. Tu jim umřel starý otec a zanechal jim několik krav, aby si je na stejný díl rozdělili.

Starší bratří Jožka a Janko měli bohaté ženy, měli statky. – Jura vzal si chudé děvče, měl jen chaloupku a nejvíc dětí. Na to však bratří nedbali a nejraději by si byli krávy sami nechali a Jura aby utřel hubu. Nuž ale přece nemohli to tak zhola bratrovi říci a krávy si nechati, protož navrhli, aby se vyhnaly krávy na noc ven a každý aby svůj chlév otevřený nechal, a do kterého chléva která vleze, ta že bude toho, komu chlév patří. – Při tom zůstalo. – Jura nechal chlév otevřený, lehl a spal. Ne tak bratří, ti číhali, kam krávy půjdou, a když je viděli vejíti do chléva Jurova, šli a vyvedli mu je zase ven, nechajíce mu jen jednu starou. O ty druhé se rozdělili a do svých chlévů si je odvedli. Když Jura ráno vstal, bylo první jeho podívati se do chléva; vida tam státi jedinou starou krávu, náramně se rozhněval. „A či ťa j a mám chovať, stará hrabino? Keď nemám lepšú mať, něchcem žiadnu“ – zvolal, a vezma sekyru, krávu zabil.

Když ji zabil a stáhl, prostřel kůži na střechu a maso žena uložila. –
I šel se Jura za několik dní podívati na kůži a tu viděl na ní množství čmelíků seděti. I sebral kůži i s čmelíky, zašil ji a vezl na trh. – Bylo již
v pozdě-hodě, když Jura s tratarem u mlýna jednoho zastal. – „Tu buděm nuocku pýtať,“ myslil si Jura. Klepal na dvéře, nikdo mu nešel otevříti, v okně viděl ale zář světla. Sel tedy potichúnku k oknu, a vida v okenici malou šparku, přiložil oko a díval se dovnitř. I viděl tam mlynářku s nějakým panským člověkem u stolu sedět a hodovati. Víno bylo na stole, pečínka, halušky, kapusta a milý párek si při tom hověl. Vtom slyší Jura, že někdo ke mlýnu přichází; i přitlačil se ke zdi, aby ho nebylo vidět, ale díval se ustavičně do skuliny v okenici. Přicházel to mlynář, kterého ve mlýně nečekali. Když silně na dvéře zatloukl a zavolal, tu viděl Jura, jak ten panáček a mlynářka od stolu odskočili a jak ho mlynářka rychle do staré prázdné almary zavírá, víno pod lavici, pečenku za pec, kapustu do rúry a halušky do suděnka dává, jak rychle nádobí se stolu uklízí, světlo zháší a teprv otvírat jde. Slyšel ještě, jak mlynář ženu laje, že ho nechala tak dlouho čekati přede dveřmi. Za chvíli vzal Jura kůži na rameno, trakař nechal státi přede dveřmi a šel zaklepati na dvéře. – Mlynář mu přišel otevříti. „Daj Pánbuoh šťastia!“ pozdravil ho Jura.

„Aj vám,“ odpověděl mlynář; „čo žiadate, človiečku?“

„Či by stě mně nedali, páně mlynár, nuocku? Len hockdě v kútiku, lebo zavčas ráno iděm ďalej.“

„I vďačně, len chojtě dnu.“ – Jura vešel do mlýna a pan mlynář vedl ho do sednice. – „Nože, dones nám, ženo, večeru, aj j a som veru hladný i ustatý,“ řekl mlynář ženě, která se ustavičně v jizbě okoumala a teprv na mužova slova ven vyšla. Za chvíli přinesla na stůl chléb a kyselé mléko.

„A či (...)

(......)