Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O HRDÉ KNĚŽNĚ

Byla jedna královská dcera, pěkná, nádherná jako zlatohlav, ale velice horenosná. Byla již na vydaj a král, otec její, rád by viděl byl, aby si některého ze švarných princů, kteří na dovedy přijížděli, vybrala, ale jí nepřišel žádný vděk. – Jako s koně na každého hleděla. – Jednoho dne přijeli poslové od cizého dvoru prositi kněžnu od krále pro mladého svého krále, a by viděla panna podobu j eho, přivezli jí s sebou podobiznu. Královi se velmi líbila podoba králova i království jeho a hned posly ku kněžně odprovodil.

 – Když jí vyřídili, proč přišli, a podobiznu odevzdali, podívala se na ni, ale hned ji stranou pohodíc a hrdě se ušklíbnouc, pravila: „Něpuojděm za něho, lebo má veľký nos, taký nie je hoden, aby mně remeně u črievikou odpratal.“ S takýmito pohrdlivými slovy se obrátila a šumící z jizby odešla. – Pohoršení hrdostí jej í odešli poslové domů. Když králi vypravili, kterak byli u kněžny pořídili, velice se tím urazil a sám sobě slíbil: „No len počkaj, keď sa ti muoj veľký nos nepáči, povodím ťa ja za tvoj malý!“ – Ihned kázal spraviti co nejkrásněji a nejskvostněji přeslici, kužel a vřetánko z ryzého zlata a drahých kamenů. Hned zasedlo několik mistrů nejumělejších k dílu a co možná v nejkratším čase bylo vše hotovo k spokojenosti králově.

 –  Když to vše měl, odevzdal království na starost nejstarší hlavě z rady, sám pak ustrojil se do kejklířských šatů, z hradu svého odešel, zlaté nářadí s sebou vezma. Když přišel do města, kde hrdá kněžna bydlela, vešel do hradu a prosil, směl-li by kejkle prováděti; dovolili mu a kněžna i král přišli na podívanou. – Mladý král – Déža ho volali – jak kněžnu spatřil, ihned si postavil zlatou přeslici, nastrčil na ni kužel, naditý lnem jak hedbáví měkkým, otočený stuhou krásnou barvy pivoňové; vřetánko drahými kameny vykládané vzal do prstu a šedna pod přeslici začal přísti. Dívali se všickni s podivením na nevídané kejkle; – kněžna ale ne tak na kejkle a kejklíře, jako na krásné drahé vřetánko, přeslici a kužel hleděla a velmi se na to ulakomila. – I poslala k němu svoji služebkyni zeptati se ho, zdali to na prodej.

„Eh, nie je to na predaj, ale keď tvoja pani dovolí, aby som s tebou spal, dám jej zlatú praslicu!“

Běžela služka s vyřízenou ku kněžně. „Nuž, čože?“ ptala se jí kněžna, „či predá? Či chce veľa peňazí za to, či čo?“

„Eh, bodaj ho zavialo, machaja, veď on nežiada peňazí, hiba so mnou spať aby stě dovolili, že vám potom praslicu dá,“ – odpověděla služka.

„Nuž, nach přídě, ja mu dovolím,“ pravila kněžna. – Služkyni to ale mrzelo, že má s bláznem spát, a nebyla volna paní poslechnouti, když ale paní slíbila, že se jí bohatě odslouží a že ji opatří, – svolila. – Déža král spal v služkině jizbě a za to dal kněžně zlatou přeslici. Když služkyně přeslici kněžně odevzdala, měla kněžna velikou radost, ale ptala se hned, jak se kejklíř choval.

„Statočne, ako Pánbuoh prikázal,“ odpověděla služka, což se kněžně líbilo.

Druhý den prováděl Déža král opět (...)

(......)