Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O  ČERVENÉM  VÍTĚZI

Kdysi za dávných časů byl pán, červený vítěz mu říkali. Vítěz proto, že byl nad jiné udaten, Červený, že bydlel na hradě Červeném Kamenci. Paní jeho, mladá kňahňa, velmi krásná byla a on ji velice miloval. – Tu jednoho dne přijeli na hrad královští vítězové a přinesli zvěst a přísný od krále rozkaz Červenému Vítězi, že musí do ohňa, a jak by nešel, že od krále na hrdle i statku trestán bude. – Když to Červený Vítěz slyšel, velmi se zarmoutil, ne tak, že má do vojny, jako že mladou svou paní opustiti má, čekající se do polohu.

„Oh, politujže Bože sám, že ťa ja v tvej úzkosti a žiaľu zanahať mám!“ zvolal bolestně, drahou svoji ženu objímaje a k srdci tiskna. – Když to mladá kňahňa uslyšela, přehořce zaplakala a pána svého, aby jí neopouštěl, prosila. –

„Eh, moja milá žena, ak doma zostanem, hrdlom i statkom kráľu prepadnem!“ – odpověděl jí Vítěz. Nepřestala mladá kňahňa plakati, ale už neprosila, vidouc, že pán do vojny musí. – A když se loučili, kázal pán své milé paní: „Moja milá, drahá pani, až ťa obdarí Pánbuoh synkom lebo dioučatkom, chytro mně lístok odpíš. Táže ty s ním pošli moje milé pachoľa, a kdekoľvek mňa i najde, nach mně lístok podá.“ – Po těch slovech políbil Vítěz svoji milou paní, na Boha poručil želení její, a zvolaje na junáky, aby jedenkaždý na kůň vsedal, i on na kůň sedl a ven z hradu vyjel se svými pěknými vítězi a junáky, do uherského táboru, na vojnu tureckou. –

Onedlouho po jeho odjezdu porodila paní dva pěkné synky. – Písma znalá, napsala hned sama lístek svému milému pánu, že jest porodila dva pěkné synky, aby ten dar s radostí přijal, a naostatek ptala se milého svého pána, jakovýmiže jmény jich káže krstiti. Když lístek napsala, dala ho pacholeti, aby ho pánovi doneslo. Pachole lístek vzalo a hned se na cestu vybralo. – Když přišlo k Novému Budínu, hledalo si hospodu a našlo si ji u jedné staré baby. Nevědělo pachole, že ta baba macocha je Červeného Vítěze. – I ptala se baba, kam a odkud pachole jde, a pachole jí povědělo, neznajíc zrádnou babu.

 –  I dala mu baba jíst a pít a za stůl je posadila. Pachole položilo si klobúček na stůl, pod klobúček lístek položilo, a když se jídlem a pitím občerstvilo, položilo umdlenou hlavu na stůl a tvrdě usnulo. – Jak viděla baba, že spí, lístek ukradmě  vzala, přečetla a do  pece  hodila.  – Potom sedla a jiný napsala, v němž stálo, že „mladá kňahňa dve štěnce porodila, jedno holé, jedno s velkou hubou!“ – I nenáviděla zrádná baba krásnou svoji nevěstu, ráda by ji byla se světa snesla. – Falešný ten lístek položila zase pod klobouček. – Za svítání pachole vstalo, vzalo lístek a do táboru pospíchalo, nic nevědouc, že zle nese. –

Právě Červený Vítěz do pole vyhlídal, když tu viděl milé pachole přicházeti. – Radostně šel mu vstříc, a když se s ním střetnul, a ono poklonivši se, lístek mu podalo, rychle ho otvíral. – Přečta ho, ztrnul a zbledl.

 –  Pachole zpozorovalo, že pánovi něco je, ale ptáti se neosmělilo. – Když pán lístek (...)

(......)