Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O CHUDÝCH SIROTCÍCH A O ANDĚLÍ

Byla jedna vdova, velmi chudobná; dětí měla jako ratolestí, ale na všem jiném nedostatku zrovna dost. Bylať dobrá matka, starala se o své dšti, jak jen mohla, do úpadu pracovala, aby je vyživila, ale cože, když to přece jen malý kousek chleba byl, co vydělala, na tolik zubů. – I trápila se nad tím, chřadla, až konečně na lože klesla a těžce se rozstonala. – Když se k poslední hodince již blížila, poslal k ní Pánbožok anděla, aby duši její do nebe odvedl. – Když anděl k jejímu loži přistoupil a plačící sirotky okolo něho státi viděl, zželelo se mu jich a vrátil se nazpět do nebe prositi Otce nebeského, aby nechal ještě těm sirotkům matku na živě. – Když před Otce nebeského vstoupil a prosbu svoji mu přednesl, řekl mu Otec nebeský: „Vráť sa ty nazpak, na zem, ponor sa do mora a dones mně zo dna morského skalu.“

Anděl vrátil se na zem, ponořil se do moře, a vezma veliký kámen, k Otci nebeskému s ním se vrátil. – Otec nebeský kámen vzal, jako chleba kousek vpolo rozlomil a byloť v něm plno maličkých zvířátek. – „Hĺa,“ pravil k anděli, „stá stúci žije tu v tej skale rozličných malých zvieratok, a nedám im zhynuti, tak aj nezhynu siroty na zemi!“ – To řka, složil Otec nebeský kámen, jako dříve byl, a dávaje ho anděli, poručil mu donésti ho opět do moře. Za trest ale, že měl tak slabou důvěru k Otci nebeskému, kázal mu tři léta na zemi pobýti a lidem sloužiti. –

Šelť tedy anděl zase na zem a vstoupil do služby u pána, který měl nesčetného bohatství. Ani ženy neměl, ani dětí, ani žádné rodinky, ani jen přítelínka; a také si jich nežádal. – Co si zamanul, to se mu stalo, kam se mu zachtělo, tam jel, každá vůle se mu vyplnila; ale dobrého žádnému neudělal ani za mak. Na lidi byl zlý a neradi u něho i za drahé peníze sloužili. – Ale anděl měl andělskou trpělivost, a pán si ho záhy zamiloval, a kamkoli jel, bral jen jeho s sebou. – Jedenkráte vybral se pán na lov, anděl s ním. Přišli do velkého lesa, a tu pán stíhaje srnu, hluboko do lesa zabloudil a cestu zpátky najíti nemohl; – anděl všude mu po boku. – Noc je přepadla a po prvé v svém živobytí spal pán na holé zemi.

 – Avšak více než to hlad ho trápil – a všude pusto, ani plánky viděti nebylo. –

Jak rád by byl zavděk vzal s nejčernějším kouskem chlebem, kdyby ho bylo. – Lačen, umdlen ráno vstal – a zase na pochod se vydali. Druhý den našli už leckdes plánku, čerstvý pramen, ostružinu, ale na stopu člověka nepřišli. –

Pán brzy klel, brzy zase plakal a lál, ale anděl jen ho těšil a mu domlouval, aby důvěřoval v Pánaboha, ten že jim pomoci jedině může. – Pán ale na Pánaboha málo dbal. – Tak bloudili mnohonácte dní v tom lese, živíce se jedině kořínkami, lesním ovocem, a jestli někdy veverku pán zastřelil, že si ji upekli. – Na tom ale dosti nebylo. – Jednoho dne přepadli je v noci zbojníci, a když viděli na pánovi (...)

(......)