Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O VĚRNÉ ŽENĚ

V městě jednom žil bohatý kupec a ten měl syna, který se nechtěl ženiti. – Otec, matka, již staří, neustále mu domlouvali, aby se oženil, on ale nechtěl ani slyšeti; když to naveky trvalo a vida, že se rodiče trápí, pravil: „Nuž keď chcete, aby som sa oženil, iděm, a ktorúkoľvek stretnem, za ženu pojmem!“ a rozhněván šel vyhlídnouti si ženu. Zašel za město, a tu když jde po poli, potká pastýřku ovec, chudé, bosé děvče. I ptal se jí hned, jestli by za něho šla.

„Nerobte posmechu z mojej chudoby, veď nepýtam vášho bohatstva!“ odpovědělo mu děvče. Když ale kupec žádost svoji opakoval a viděla, že to myslí opravdu, svolila. – Kupec vezma ji za ruku, domů si ji odvedl. Rodiče byli by si lepší nevěstu přáli, nuž ale, když synovi se líbila, neříkali nic, rádi jsouce, že se konečně syn oženil. – A neprohloupil kupec s chudou pastýřkou; stala se z ní švarná, dobrá a pořádná paní. Každý ji měl rád, ale nade všecko ji miloval vlastní její muž, a ona jeho. – Po čase umřeli rodiče a kupec stal se samostatným pánem celého jmění. – Stalo se, že musel za svým zaměstnáním na cesty se vydati. – Smutně se loučili manželé a kupec prosil ženu, aby na něho nezabudla.

“Ej, veď ja nezabudnem, mužů muoj drahý, a čo bys aj koľko rokou vo světě bol, čo bys aj, nedajbože, nikdáž sa nevrátil, preca ťa nezabudněm a vernou ti zostanem“ – pravila plačící. –

Potěšen jejími slovy odebral se kupec do světa. – I trefilo se mu jednoho dne přijíti do hospody, kde sedělo okolo stolu několik kupců, známých i neznámých.

 – Přisedl k nim. – Jako vlna za vlnou plynulo slovo za slovem, řeč k řeči, až přišlo na věrnost ženských. Nechť už to bylo, jaké bylo, každý ženu svoji chválil, jen kupec mlčel. “Nuž, a čože tvoja žena, bračeku, či je verná?“ – ptali se ostatní kupci, vidouce, že mlčí.

„Naozaj verná“ – odpověděl kupec a začal ženu chváliti.

„A či vieš, esli ti zostane vernou?“ – ozval se jeden z kupců.

„Chcem sa staviť o celé svoje bohatstvo, že je žena moja verná a vernou zostane!“ – zvolal kupec.

„Nach stáuka stojí!“ – zvolal prvnější, podávaje kupci na slovo ruku.

„Nach stojí; keď mně ty na znak zlatý prstěň, čo moja žena na hrdle nosí, donesieš, chcem veriť, že moja žena něvernica, a ty máš celé moje bohatstvo mať, keď ale nedokážeš, že je neverná, budeme sa biť!“ tak řekl kupec, podávaje druhému na potvrzení ruku. – I umluvili se ještě, kde se shledají, a potom odešel onen kupec dále a onen, co se stavil, šel do onoho města, kde suchá vdova kupcova přebývala. – I šel hned k ní, jakoby s pozdravením od muže; těšilo ji to velice a přívětivě hosta uvítala i uhostila. – Mladá, pěkná, velmi se mu zalíbila, a když k ní druhykráte přišel, začal k ní sladce hovořit, chtěje ji zvábiti. – Když tomu kupcová vyrozuměla, že to falešný přítel, zakázala mu neukazovati se jí více, nechce-li přijíti na vyhozov. – Pln zlosti odešel, přemýšleje, kterak se dostati k žádanému cíli.

 – Od lidu neslyšel o kupcové než chválu, viděl tedy, že mu těžko bude (...)

(......)