Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O TŘECH ZAKLETÝCH KNÍŽATECH

Kdysi za dávných časů byl bohatý jeden zeman, ale velice marnotratný; v kostky hrát, hodovat, lovit bylo jeho nejmilejší prací v pátek i v svátek. – Když už tím celé svoje jmění promarnil, odstěhoval se z města na starý zámek a tam žil se svojí rodinou jen po chudopacholsku.

Měl manželku a tři dcery, krásné, hodné, na vydaj súci. – Ale cože: když se stal chudobným bedárem, přátelé ho opustili a opuštěn žil na starém zámku. – Jediné vyražení zemanovo byl lov. – Jedenkráte když zase poloval, zatáral se do hory a dlouho nemohl ničehož ulovit, až mu tu najednou zajíc přes cestu přeběhne. I namíří rychle, střelí a zajíc spadne; – jak ale proň běží, tu zrazu zpoza dřeva se vyřítí ozorné medvedísko a zdvihnouc se na zadní nohy s vystretýma předníma nohama na zemana se těmeší, s hrozným řvaním. – “Ako si sa opovážil mojho poddaného zabiť? Za to ťa teraz alebo zožeriem, alebo mi tvoju najstaršú dcéru za ženu dáš!“ – zamumlal medvěd, a tlapiska položiv zemanu na plece, zubáně naň vyškeril. – Co měl dělat, – chtěj nechtěj musel říci, že dá, nechtěl-li být roztrhán. “O sedem týždňou si po ňu príděm,“ zamumlal medvěd a v třesku praštěcího mu pod nohou chrastí odešel. – Leknutím zaseknutá krú v žilách zemanových začala se rozihrávať, když medvěd odešel, ale při pomyšlení na slib a na dceru se mu oči zalily. – Smutný šel domů, a smutnější ještě vkročil do jizby; a když se ho nejstarší dcera ptala, jak se mu vedlo, a zajíce z rukou mu brala, nemohl se pláče zdržeti. – I bylo hned dotazování, co se stalo, proč je otec smuten, žena, dcery okolo něho, a cože se mu stalo, aby pověděl. – Nemoha se jim déle ubrániti, začal povídati, co se mu přihodilo: „Nešťastná to bola hodina tvojho narodzenia,“ dodal „a mojho eště nešťastnejšia, lebo som ťa ja medveďovi vydal, a o sedem týždňou si pre těba príde!“

Matka, dcery začaly naříkat a plakat, jen nejstarší mlčela, řkouc otci: „Někormúťtě sa, milý otče, za váš život ja rada svoje šťastia dám, keď už tak súděnuo!“ – Nebylo jí ovšem volno okolo srdce, když na medvěda vzpomněla, ale nechtěla dělat otci těžší ještě srdce.

S bolestí čekali sedmý týhoden a otec jen vždy myslel, kterak by si přece jen dceru zachoval. – I sezval tedy okolní sousedy a kdekoho známého, aby na ten den k němu přijeli na svatbu. – I neodepřel mu to nikdo; v určitý den sjelo se do zámku množství hostů a mezi nimi mnoho smělých junáků, všecko ozbrojeno, neboť starý zeman tak žádal. Když se sjeli, tu jim svěřil svoji nehodu a o pomoc proti medvědu je žádal. – Milerádi mu všickni pomoc slíbili a každý se hotovil krásnou pannu medvědí ohavy zbaviti. – Ale ženich nepřicházel, už se slnce cez poludnia převalilo, a ženicha nikde. Vtom zahučí tichá, krásná hudba, ale zdaleka, jako by pod zemí vyhrávala, avšak co chvíle hlasněji, krásněji zněla a blízej se nesla. O chvíli zaduněla zem pod dupotem koňských kopyt a z lesa vyjíždí dlouhá řada pozlacených hintovů, v slunci se ligotajících. – Jedou přímo do zámku a ve (...)

(......)