Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O JEDNÉ KRÁSNÉ ZLATOVLASÉ PANNĚ

Před dávnými a dávnými časy bydlel v jedné dědině chudobný čižmár. Žena jeho byla hrubá; když jí čas vyšel a do puolohu se už čekala, přišli k němu tři poutníci a pýtali si nuocku. – Byl to Kristus Pán, svatý Jan a svatý Petr. – “Eh, veru by som vám vdačně nuocku dal, ale žena sa mně povála a nemám hime tú jednu chyžku,“ pravil čižmár, ale vida, že jsou ušlí, doložil dobrosrdečne: “ale keby stě chceli tuto pod stienkou, vďačně by som vám lůžko tu spravil.“ – Poutníci přijali s radostí návrh ten, a když jim čižmár, jak nejlepší věděl, lože přichystal, ulehli. – Ale usnouti nemohli, neboť žena v chyžce postená vála. – A když bylo před půlnocí, pravil Kristus Pán k Petrovi:“ Choď von a pozri, jaké idú oblaky po nebi!“ – Petr vyšel na práh, a podívaje se na nebe, pravil:“Plané idú oblaky po nebi.“ – “No, nach sa eště nenarodí,“ řekl Kristus Pán. – Když bylo o půlnoci, žena zase stenala; i poslal Kristus Pán Jana, aby se šel ven podívat, jaké jdou oblaky po nebi. Jan vyšel na práh, podíval se na oblaky a pravil: “Plané idú oblaky po nebi“ – a Kristus Pán řekl: “Nach sa eště nenarodí!“ – A když bylo po půlnoci, žena velmi zastenala a Kristus Pán sám vstal a šel se podívat ven, jaké jdou oblaky po nebi. – „Jasné idú oblaky po nebi, nach sa teraz narodí, by šťastné bolo!“ pravil a ulehl. – Žena porodila děvčátko. – Když poutníci ráno vstali, prosil je čižmár, aby stáli dítěti za kmotry, že je chudobný člověk a že by mu beztoho nikdo rád tu službu neprokázal. – Rádi svolili poutníci za kmotry jíti. – Když bylo po křtu, pravil Kristus Pán: „A čože dáme tému dieťaťu? Ja mu dám krásu.“ – „Ja mu dám zlaté vlasy“ – pravil Jan a Petr pravil: „Ja mu dám, aby čo raz do ruky vezme, zlato zostalo.“ – Tak děvčátko obdařili. Po křtu dal jim čižmár hriato a potom odešli. Děvčátko bylo ku podivu krásné, mělo zlaté vlasy a rostlo jako z vody. – I nemohli se tomu dítěti rodiče dosti vynadiviti, až jim po chvíli na rozum přicházelo, zeji to asi ti krstní otcové tak obdařili. – Nepochlubili se s tím ale žádnému, jakou dcerušku mají, a spokojeně a šťastně žili ve své chyžce, nemajíce nouzi v ničem od té doby, co děvčátko každou věc, kterou do ruky vzalo, ozlatilo. – Minul rok i dva roky, minulo rokův více a z děvčátka krásného vyrostla krásnější ještě panna. – Jednoho dne když právě u potoka rúcha plákala, jel mimo mladý kníže, a vida krásné zlatovlasé děvče, stanul podivením nad její krásou. – I skočil s koně, a k děvčeti přistoupna, pravil lahodným hlasem: “Daj Buoh šťastia, krásne diouča, prosím ťa, či by si mně nedala trochu vody sa napiť, som smedný.“ – “Ach vďačně, vďačně, „odpovědělo děvče přívětivě, spustíc rúcho z ruky na pažiť, rychle do chyžky odběhla. O malou chvíli a vrátila se, nesouc v ruce džbánek ozlacený. – Rychle načrela vody z potoka a s libným usmáním knížeti podala. – Pil kníže vodu tak bahotně, jak by červené víno bylo; když džbánek vy vážil, děvčeti pěkně poděkoval a příklone se k ní pravil: “Ty sa mně (...)

(......)