Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RUŽOVÝ PUK

Byl jeden otec a měl tři dcery, pěkné jako tři růže; ta nejmladší byla ale nej driečnejší, nejupřímnější, nejrobotnější. – Jedenkráte šel otec do hlavního města na trh; než odešel z domu, ptal se dcer, co by která si přály, aby jim z trhu přinesl. – Starší dvě dcery prosily o šaty, šperky, pletky, nejmladší neprosila o nic, až teprv když sejí otec po druhé ptal, co by si přála, aby jí donesl, pravila: “Ja si nič inšieho, ľúby otče, nežiadam, len edon ružový púčok, ale aby tak pekný bol ako žiaden na světě!“

“Máš ho mať!“ slíbil otec, a rozloučiv se od milených dcer, na cestu se vydal.

Zdráv došel. – Peněz měl dost, nakoupil tedy více než s potřebu. – Když už vše skoupené měl, dcerám šaty, šperky, rozličné pletky, šel se ohlednouti po růžovém puku. – Ale jakkoli přechodil celý trh, ve všech zahradách se ohlížel, růže ani k spatření. – Čas květu růžového minul, a jakkoli by je zlatem byl platil, k dostání jich nebylo. – Rmoutilo ho to velice, že nemůže svému ze všech nejmilejšímu dítěti tak skromnou žádost vyplnit, a smuten vracel se domů, poptávaje se i cestou ještě po růžovém poupěti. – Lidé se mu smáli, že si měl na růže přispíšiti. – Už se blížil pomalu k domovu, an mu přišlo lesem jíti; – jak tak zamyšlen, nedbaje cesty jde, zbloudí a přijde do hustého lesa. Vida, že není na pravé cestě, dere se z houští ven a tu přijde do malého údolíčka, uprostřed něhož vidí růžový keř a na keři jediné, překrásné poupě. – Zahýkl radostí, a dojda keře, poupě utrhl. – V tom okamžení  zahučel les, jako by se hrmavica hnala, zem se otřásla a zpoza keře vyhrnula se na člověka ozrutná zvířecí ohava. – “Ako si sa opovážil utrhnúť tento ružový puk, muoj najmilší kvietok, pekný ak žiaden na svete?“ – zahrmela naň hromovým hlasem, až se člověku strachem kolena podlamovaly. – Třesoucí se začal povídati, pro koho ten puk utrhl, a nabízel ohavě všecky svoje peníze a co by jen žádala za to poupě.

,Ja za ten puk nič inšieho nežiadam kréme to, čo tebe, keď sa domu vrátíš, najprú v ústrety dojde,“ – tak mu to ozrutné zvířetisko pravilo, hrozný zrak naň upírajíc. – Cože nebožák měl počíti? – Slíbil, co ohava žádala, aby životem vyvázl.

“No dobre,“ pravilo zvíře, „za tri dni mně to sem na toto miesto pošleš; keď nie, zle sa s tebou povodí.“ – Poté zvíře zmizelo a člověk ubíral se smuten domů.

 –  Nepřál si nic jiného, docházeje k domu, jen aby mu nikdo vstříc nepřicházel. Ale cože, nejmladší dcerka, jak zdaleka přicházeti ho viděla a otce poznala, hned vše stát i ležet nechala, v ústrety mu pospíchajíc. – Kočku, psa, oboje by byl otec raději viděl, kdyby ho bylo prvně vítalo, nežli dceru, nejmladší své dítě. – Ale už se stalo a odstat nemohlo!

“A či stě mi, tatuško, doniesli ružový púčok?“ ptala se dcera, když si byla otce pobozkala. „Doniesol, doniesol, pekný ako žiaden na svete, ale dieťa moje, drahý je!“ –  pravil otec a pustil se do pláče. – Ulekla se dcera a začala otci domlouvati, proč jej kupoval, – ale otec zakroutil hlavou. “Eh (...)

(......)