Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SVĚTOVLÁDNÝ RYTÍŘ

Kdysi za dávných časů - neníť tomu už pamětníka - žil jeden starý král. Ten prý nepotřeboval rozkazovat, jako jiní rozkazují, neboť ho poddaní jeho jako otce milovali; když vesel byl, s ním se veselili, když šedivou hlavou v omrzelosti zatřásl, s ním se rmoutili. – Měl prý tento král, kterak se rozpráví, tři syny, jeden byl krásnější než druhý. Než otec nedbal na krásu, ale myslel si: škoda krásy, kdě rozumu niet! – a ti jeho synové, od nejstaršího do nejmladšího, nerozuměli ničemu.

Starý král věděl dobře, že ta jeho stará, šedivá hlava dlouho na vezoch neobstojí, a proto staral se neprestajne jen o to, jaké to potom bude, až zemře a panovati budou ti, kteří k panování způsobní nejsou. – Starostí nad tím nespal, nejedl, ani nepil, a jen stále přemýšlel, co by dělati měl s královstvím a s nezpůsobnými svými syny. – Jak tak přemýšlel, tu se zrazu zámek zatřese, jako by se propadnouti měl. – Král schytiv se, z okna ven se podíval; – a hle, na zámeckém dvoře stojí rytíř nevídaný, neslýchaný, ptaje se na obydlí královo.

“Paně králů!“ pravil, vstoupna před krále, „počujem, že sa svojím synom něúfatě; poručeno Bohu, dajtě mi jedného z nich do roka pod opatěru, uvidíme, čo sa dá z něho vykresať!“

“Vdačně, trebárs všeckých,“ odpověděl král, ale neznámý rytíř nechtěl jen jednoho, a pohlížeje všem do očí, nejmladšího  si vybral. To mrzelo i otce i starší bratry, neboť ač nebyl žáden chytrý, přece nejmladšího za nejhloupějšího drželi. – I ohlásil se starý otec: “Ak z voľaktorieho dačo vystaně, vystaně z najstaršieho; vezmite si toho, páně rytíru; – uvidíme, čo z něho vykrešete!“ – I na to přistál neznámý rytíř, a vsednana kůň i s nejstarším synem královským, pokývnul řka: „O rok vám ho, páně kráľu, zase donesiem!“ – Stisknul koně, kůň vyskočil, zámek se zatřásl a rytíř zmizel.

Jak dlouho trvalo, tak dlouho trvalo, ale déle prý to netrvalo, než co by o dlaně pleskl, když rytíř se synkem královským před svým zámkem stál, který se od zlata a stříbra leskl jako slunce na nebi, takže nebylo ani možno dlouho naň se dívati.

“Tu si, synku,“ pravil mu, sloze ho s koně dolů, „do roka samučičký sám budeš na tomto zámku panovať. Jedz a pi a rob, čo ti duša zažiada, ale na konci roku, keď sa ja z mojej cesty navrátím, priprau mi večeru, čo na pol míle voňať budě. – Ak to vykonáš, dám ti odmenu, čo nikdy na ňu nezabudneš!“ Kuoň zadupal, zámek se zatřásl a rytíř zmizel. – Milý králevič chodil po zámku, a co dělal, to dělal; – když se ale rok ku konci chýlil, tu mu přišlo na rozum, že má chystati večeři. – I chystal se k ní, chystal a poštěstilo se mu uvařiti večeři, která na půl míle zaváněla.

Jak poslední hodina v roku odbila, zámek se zatřásl a rytíř stál na dvoře. – Bylo na něm viděti, zeje spokojen, že večeři na půl míle zavoněl. – I sedl za stůl a chutná, vonná jídla tak před ním jedno za druhým minulo, jako by je smítal. – Důkaz to, že mu večeře chutnala. – Jsa hotov, obrátil se k synkovi královskému řka: „Spokojený som (...)

(......)