Božena Němcová

SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BRATR A SESTRA

Bratr a sestra byli děti dobrého otce, ale matku měli zlou macechu, která je nenáviděla; všecko dobré jen své dceři přála, a všecko zlé jim. Otec měl je rád, ale nemohl jim pomoci, neboť žena jeho byla striga. – Nemohouce týrání její déle snésti, sřekly se děti, že utekou do světa, a to i vykonaly. Utekly.

Nevědouce kudy kam, daly se upřímo, kam je oči vedly; bloudily horami dolami, pustými cestami, až je počal trápiti hlad, a ještě více žízeň, a neměly co jísti, ani čeho se napíti. Sestřička to snášela tiše, ale mladší bratříček ustavičně naříkal: „Ach keby som len kapku vody mal!“

„No, čakaj len, adaj najděm voláku studničku,“ chlácholila ho sestra. Ušli kousek cesty a tu viděli volskou šlépěj, v níž voda stála.

„Eh veru, aj z tej sa rád napijem!“ zvolal žížnivv bratr, ale sestra mu zrazovala: „Něpi, něpi, ak sa napiješ, staneš sa volom!“ Bratr, který sestře věřil, uposlechl a nenapil se. – Šli zase dále a ohlíželi se kolkolem po studánce, ale ani znaku o jaké studánce. – I počal bratr opět naříkati: „Jaj sestrička, smedný som; len čo by za kapku vody bolo!“ – Sestra těšila bratra, jak jen věděla, a tu hle, viděli zase koňskou šlépěj plnou vody.

„Napijem sa aj z tej, čo by aj mutnějšia bola!“ – radostně zvolal bratr, chtě se shýbnouti. „Něpi, něpi, ak sa napiješ, staneš sa koňom!“ – varovala sestřička a pryč odšinula ho od vody. – Dal si opět říci.

Než ta trpělivost jeho dlouho netrvala, trápen velikou žízní a nevida nikde studánky, rozplakal se řka: „Iděm nazpak, napijem sa, a čo by som sa aj koňom stal!“ I chtěl se vrátiti. – Sestra, ač sama žíznivá, ráda by si ani kapky nebyla dopřála, jen kdyby pro něho byla dostala, ale nebylo o vodě památky; zpět pustiti ho ale nechtěla. – Přece tedy jen dále kráčeli a hle, našli zase beránčí šlépěj. Rychle přiskočí k ní bratr, aby se napil, sestra ale mu zabraňovala řkouc: „Něpi, něpi, staneš sa barančokom!“ On sice poslechl, ale jen naoko; jak sestra popošla, obrátil se nazpět, a shýbna se hbitě k zemi, vodu ze šlépěje na jeden lok vypil. – V tomtéž okamžení proměnil se v beránka a měl zlaté rohy.

Sestra, ohlédnouc se a vidouc bratra takto proměněného, začala bolestně nad ním plakati a naříkati. – Ale slzy její mu nespomohly již. Smutně brali se tedy spolu dále, až přišli na jednu louku, kde bylo seno v kopkách vyrovnáno a kde i studánku našli. – Napili se oba do chuti, potom sedla sestřička do kopky, beránek položil jí hlavu na klín a tak odpočívali, jsouce umdleni.

Tu dobu bohatý jeden zeman v nedalekém lese poloval; i zaběhl mu jeden z polovných psů na tu louku a tam neustále kopku obskakoval a štěkal. – I šel se pán podívati, co tam má pes v té kopce, že tak štěká, a hle – vidí tam utěšené děvčátko držeti na klíně beránka se zlatými rohy. „Kdeže iděš, čože tu hľadáš?“ ptal se jí udiven. „Ach nuž, kdeže iděm; iděm do sveta voľáku službičku si hľadať“ – odpovědělo děvčátko. „A čože ten barančok, či je to tvoj?“ „Eh veru to muoj bratríčok, čo ho zlá macocha (...)

(......)